Duše člověka

Kapitola 3.

Holahej! Dneska krapet kratší kapitola. :3 Jak se vám povídka zatím líbí?

><><><><><

Naruto se nenechal oblbnout. Věděl, že Sasuke něco skrývá – a že on moc dobře věděl co. Jak si s ním povídal, nejen očima zkoumal všechna Uchihova gesta, mimiku. Vypadal jako upír. Ale neměl typické upíří špičáky. Vypadal jako upír, ale choval se více jako člověk. Zřejmě svou pravou podobu uměl dobře schovávat. Jenomže co to slunce? Byli spolu minimálně deset minut na přímém slunci a s černovláskem to ani nehnulo. Možná... možná jen vypadá jako upír, ale upír není. Upíři přeci neexistují.

„Zajdu si na záchod. Hned jsem tady," řekl Naruto a odešel. Když se Sasuke podivil, proč s sebou bere i foťák, Naruto mu vysvětlil, že nevěří nikomu, ani vlastní rodině, natolik, aby nechal svůj fotoaparát, svého miláčka bez dozoru. A Sasuke mu to zbaštil i s navijákem.

Sotva zalezl za dveře, na nichž visel obrázek s panáčkem mužského pohlaví, vytáhl foťák z obalu a zapnul jej. Pak pootevřel dveře tak, aby jej nikdo neviděl. Objektiv namířil na Uchihu, který si ho vůbec nevšiml, a udělal tři fotky. Sasuke si pořád hleděl svého.

Proč, že ho vyfotil? Upíři nejsou vidět v zrcadlech a na fotkách. Pokud Sasukeho na svých fotkách uvidí, dá mu konečně pokoj a přestane si myslet, že je jeho nový kolega upír. Do té doby ale měl potřebu zkusit všechno, aby dokázal, že Sasuke upírem je.

Srdce mu bilo jako splašené. Jediným stisknutím se dostal do galerie, kde se mu objevil naposledy vyfocený obrázek. Přímo uprostřed byl Sasuke sedící na židli u stolu a upíjející z hrnku kávu, absolutně nemaje tušení, že si jej někdo tajně zdokumentovává.

Naruto zklamaně svěsil ramena a po zdi se svezl na zem. Spletl se, Sasuke byl člověk, žádná nadpřirozená bytost. Pro uspokojení vlastního zklamání si obrázek přiblížil, aby si Sasukeho lépe prohlédl. Byl opravdu hezký, přímo model. Vsadil by se, že dříve pracoval pro nějakou společnost a nechal se fotit do časopisů. Tak hezké tváře je pro redaktora škoda.

Tak moment.

Naruto si fotku přiblížil nejvíc, co to šlo. Několikrát si protřel oči, jestli náhodou jen špatně nevidí, pak si k obličeji přiblížil samotný foťák. Zdá se mu to, nebo je Uchiha krapet průhledný?

To může být špatným světlem, zavrtěl hlavou. Pro jistotu chtěl zkontrolovat i ostatní obrázky. Přeci jen v restauraci bylo trochu šero a zářivky někdy uměly vyvolat dojem, že člověk vyfotil ducha.

Jenomže další fotka mu nahnala čistou hrůzu. Uchiha se chladně díval přímo do objektivu. Přitom si Naruto byl jistý, že se na něj ani na moment nepodíval. Vyfotil ho v době, kdy upíjel z hrnku, ale pořád svůj pohled směřoval z okna! Směrem k záchodům se ani na moment nepodíval! Jak je tohle tedy možné?!

Bál se podívat se na úplně první fotku. Když to udělal, foťák mu málem vypadl z rukou. Tohle přece nemohla být pravda. Jak by se Sasuke dostal přímo před aparaturu? Vypadalo to, jako by stál metr od objektivu.

Uzumaki si jej důkladně prohlédl. Pohltil ho strach. Už nepochyboval o tom, že Sasuke není člověk. Určitě se s blondýnem sblížil, aby mohl dokončit, co začal dnes brzo ráno, a sice vzít si jeho život. Nebo...?

„Neruším?" zeptal se ten melodický hlas, který teď Narutovi napovídal, že by měl křičet nebo rovnou utéct. „Nemám rád, když mě někdo fotí," řekl a zařízení mu vzal. Všechny tři fotky pak odstranil. A bylo po důkazech. Tím se ujistil, že se Naruto se svým objevem nikomu nepochlubí.