Duše člověka

Kapitola 1.

Zdravíííííím! ♥

Před Vánoci jsem začala psát tuto povídku, která mě neskutečně baví (už má 8 kapitol ke dni 12. ledna 2019) a byla jsme příliš nedočkavá, proto sem přidávám první kapitolu. Jsem šíleně zvědavá, jak se bude líbit, protože já ji totálně žeru. Tohle se mi naposledy stalo se Zámkem. ♥

Měla původně vyjít až někdy v březnu a měly vycházet dvě kapitoly za týden, ale... prostě jsem se nemohla dočkat. :D Dám sem jenom první kapitolu, víc zatím ne. Nejdřív bych sem měla nahodit Tanec lásky, pak samozřejmě Rozchod, který jste si vybrali (hlasoval odtud někdo?) v dotazníku, který se tu objevil někdy v minulém století, a na tuhle povídku by mělo dojít někdy, jak říkám, v březnu, možná v únoru, pokud to půjde lehce. ♥

A samozřejmě! Chci poděkovat za inspiraci @Yaoi-girls (nevím, jak je to tady s označováním, tak doufejme, že to bude fungovat, jak má a neoznačím někoho úplně jiného xD) s její povídkou My boss is the best! Abych se vám přiznala, nemám rády upírské povídky, proto mi taky dlouho trvalo se dokopat si přečíst tohle dílo, ale ničeho nelituju, bylo úplně úžasné. ♥

><><><><><

S hrůzou hleděl na muže před sebou. Čtyři leželi na zemi v neuvěřitelných bolestech, toho pátého držel šestý. Lehce, jako by byl jen obal z hliníku, ve výšce několika desítek centimetrů na zemí jej držel pod krkem- ne, držel jej za límec. Ve tmě to vypadalo, jako by jej na krku líbal, přičemž ubohá oběť vydávala jen nesrozumitelné skřeky a celé tělo sebou škubalo v křečích.

Nemrkal. Byl tolik vystrašený, nevěřil, že tomuhle opravdu přihlíží. Trvalo mu dobrých třicet sekund, než mu došlo, že před ním stojí upír, který napadl těch pět chlápků, s nimiž má Naruto už pár let potyčky. Dnes měl být den zúčtování, jak před desíti minutami uvedl muž, na jehož krvi si teď pochutnával upír.

Nehybné tělo dopadlo na zem. Silueta muže se pět sekund nepohnula. Pak se krvelačná bytost podívala na vystrašeného Naruta, který se začal po zemi sunout dozadu, nemohl se postavit na zdřevěnělé nohy. Věděl, že té bestii nemůže utéct. Za ním stála vysoká zeď, kterou nemá absolutně žádnou šanci přelézt. Byl v pasti. Monstrum si pochutnalo na jeho protivnících a za záchranu Narutova života bude chtít nějakou odměnu - samozřejmě v podobě krve.

„Nepřibližuj se!" zakřičel na něj. To muže před ním ale nezastavilo. Pomalým, lehkým krokem pokračoval k němu. „Řek sem," sáhl si za lem trika a vytáhl malý křížek na řetízku, který ukázal bytosti před sebou, „nepřibližuj se!" zaječel znovu. Strach malinko ustoupil, zavládlo v něm sebevědomí. Upíři se přece kříže bojí. Teď je v bezpečí.

Muž před ním se skutečně zastavil. Chvilku se nic nedělo, pak si k Narutovi kleknul a mávnutím ruky Narutovi křížek z dlaně odhodil. Řetízek se přetrhnul a i se stejně stříbrnou ozdobou zmizel ve tmě ulice.

„Mami!" křikl blondýn a snažil se ho zachytit ještě v letu. Ovšem bylo pozdě. Prázdnou uličkou se ozvalo jen cinknutí. „Ne," vydechl beznadějně.

Upír jeho zoufalství přihlížel. Zdálo se, že mu na tom šperku záleželo víc než na vlastním životě. Vždyť před ním klečel upír a chystal se ho vysát! Jenomže jemu záleželo víc na stříbrném křížku s řetízkem.

„Ty idiote!" rozkřičel se na něj blondýn, jako když manželka řve po svém manželovi.

Upír se polekal, až málem přepadl dozadu.