Tajemství zimních obrů

Dvojčata

Rok 569

"Můj pane, vaše žena porodila zdravá dvojčata." Služebná stála před Thanosem. Nebyla schopná se mu podívat do očí. "Vážně? Přežila to?" Služebná sklopila oči a Thanosovi bylo hned jasné, že je jeho žena mrtvá. "Jak chcete aby se jmenovali? Je to kluk a holka." Thanos se zamyslel. Neměl moc velký přehled o jménech. "Loki a Adele." Potom se Thanos otočil a odešel. V Jotunhajmu už ho potom nikdy nikdo neviděl.

"Pozor! Věděli o nás! Do útoku!" Odin se společně se svojí družinou rozběhl proti zimním obrům. Věděl, že jediné co musí udělat je, že Jotunhajm srovnají se zemí. Byl pro okolní světy příliš nebezpečný. Jotunhajm bylo zvláštní místo. Stromů ani zeleni by se zde člověk nedohledal. Jen led. Nekončící led. Zimní obři byly silnými protivníky. Snad nejsilnějšími proti kterým kdy Asgard stál. Ale stejně neustoupili. To nebylo v jejich zvyku. Asgardská vojska se rozběhla proti zimním obrům. Mrtvá těla padala k zemi. Tu noc se led na Jotunhajmu zbarvil do ruda. Zimní obři byly opravdu silní protivníci. Ale ani oni nebyly bez ztrát. I u nich se prolila krev. "Můj pane! Pozor!" Odin se otočil. Za ním stál jeden ze zimních obrů. Měl v ruce obrovský ledový meč. Švihl jím a jednou ranou přišel Odin o oko. Zařval a chytl se za něj. Ale oko už bylo pryč. Odin nad tím moc dlouho nepřemýšlel. Zvedl se a jedinou ranou mečem do hrudi zabil toho zimního obra. Tato bitva trvala několik hodin. A i když všechny naděje vypadali, že pohasnou, nakonec Asgard zvítězil. Zahnali zimní obry do hor. Odin se rozhlédl okolo. Bylo tam spoustu mrtvých těl a bohužel věčina z nich byly Asgardští bojovníci. Odin vzdychl. Na zpátek se nevracejí ani z polovinou. Tak se tam procházel až najednou uslyšel něco co si nejdřív vykládal jako přelud. Dětský pláč. Vycházel z jedné z děr. Odin si myslel, že už se dočista zbláznil a chtěl odejít. Ano opravdu chtěl. Ale nedalo mu to a stejně se tam šel podívat. Podíval se do díry. Nebyla prázdná. Byly tam dvě malé děti. Dvojčata. Obě byly modré jako zimní obři, ale nebyly ani zdaleka tak velké. Odin vytáhl jedno a potom druhé. Položil je obě na led. Bylo vidět, že jim to vůbec nevadí. Byl to chlapec a dívka. Každý měl na krku malý náhrdelník se jménem. Odin se nejdřív podíval na chlapce a potom na dívku. "Loki a Adele." Zašeptal. V tu chvíli ho začala silně pálit díra ve které měl dřív oko. Chytl se za něj a zaúpěl. Dívka i chlapec přestali brečet. Podívali se na Odina starostlivým pohledem. Odin tomu nemohl uvěřit. Dotkl se obou dětí a vzal je do náruče. V tu chvíli oboum dětem zmizela modrá barva. Po chvíli vypadali obě děti jako lidé. Odin je držel a díval se jim do jejích modrých očí. Potom o sebe chlapec a dívka omylem zavadili nožičkami. V tu chvíli se jim na chvilinku zbarvila nožička zase do modra. Kdykoliv se sebe navzájem dotkli začali se měnit v zimní obry. Odin stále nemohl uvěřit tomu co vidí. Ty děti už nebrečeli. Vypadali unaveně. Odin je chvíli kolíbal a potom oba usnuli. Doma už měl jednoho malého syna. Thora. Chtěl aby měl sourozence. Klidně i nevlastního. Ale nevěděl co na to řekne Friga. Mohla by se zlobit. Přeci jenom pořád jsou to děti zimních obrů. Ano byly to děti bestií, ale zároveň v nich bylo něco uklidňujícího. Něco co z nich ty bestie nedělalo. Něco co z nich dělalo lidi. "Můj pane. Bifrost se za chvíli otevře. Hajmdal je prý už připraven." Odin se na vojáka otočil. Když voják zahlédl dvě miminka vytřeštil oči. "Můj pane, co tu ty děti dělají?" Odin zavrtěl hlavou. "Já nevím. Ale vezmeme je do Asgardu. Třeba se jich někdo ujme." Voják kývl na souhlas. O chvíli později se Bifrost otevřel. A jak už pověst pravý dvě malá dvojčata si nakonec nechal sám Odin. Friga s tím zpočátku nesouhlasila, ale za chvíli si dvě malé děti zamilovala. Vždy si přála dceru. Konečně jí měla. I syn Odina jménem Thor si svoje 2 nové sourozence oblíbil. Byl rád, že má bratra se kterým si můžou hrát na vojáky. Friga jim propůjčila část svojí moci. Tím pádem dokázali oba dva alespoň základy kouzlení. Později se samozřejmě naučili i spoustu dalších věcí. Ale bohužel to dobré tu vždy nezůstane. Vždy musí přijít i to špatné.