Tajemství zimních obrů

Dětství

Adele i Loki věděli, že jejich rodiče jsou z Jotunhajmu. Oba rodiče. Nebyla to pravda, ale to oni zatím nevěděli. Jejich nevlastní rodiče je, ale stejně milovali. Milovali je jako kdyby byly jejich vlastní. Ale stejně měli Adele a Loki pocit, že patří k sobě. Skoro vždycky když je někdo viděl, byly spolu. Skoro vždycky.

"Ahoj Adele."
"Ehm.... Ahoj kdo jsi?"
"Jsem Malekid vůdce temných elfů, rodiče ti o mě určitě vyprávěli."
"Ano asi ano. Říkali, že jsi moc zlý a, že kdyby ses mi ozval nesmím se z tebou bavit."
"A ty je poslechneš?"
"Nevím. Asi ano. Proč se ptáš?"
"Jsem zvědavý. Chtěl bych ti něco ukázat."
"Ale já to nechci vidět."
"Ale chceš."
"Nechci nech mě na pokoji!"

Adele stála v Asgardu na duhovém mostě. Byla starší. Mnohem starší. Bylo jí asi 20 let (v lidských rocích). Hned první věcí které si všimla bylo to, že v sobě cítí přítomnost něčeho. Něčeho mocného. Hodně mocného. Jako kdyby se jí tělo roztrousilo do několik realit. Jako kdyby část jí byla v Asgardu a část jí na Zemi. Ovšem nevšimla si ještě něčeho. Nebo spíš někoho kdo stál za ní. Když se otočila stála za ní malá světlovlasá dívka s zelenýma očima. "Kdo jsi?" Adele se na dívku podívala. "To jsem já! Katherine! Copak si na mě nepamatuješ?"
"Ne nepamatuju." Katherine na Adele zírala jako kdyby se zbláznila. "To jsem já Katherine! Adele co to s tebou je?"
"Jaká Katherine?" Adele byla naprosto zmatená. Nechápala co se děje. "Adele co je s tebou? Ty si mě nepamatuješ? Ještě nedávno ses mi ozvala!" Adele zavrtěla hlavou. "Já tě neznám." V tu chvíli začala Katherine mizet. Po chvíli zmizela úplně. Adele se otočila směrem k Asgardu. "Co to mělo znamenat?!" Začala se rozčilovat. Nevěděla co se kolem ní děje. Nevěděla proč je o mnoho let starší a proč tu sakra byla ta pitomá holka!! Začala křičet: "Já chci domů! Pusťte mě hned! Hned!" Brečela a byla vyloženě hysterická. Najednou v ní začal růst nový pocit. Pocit bolesti. Tlačil se jí z jejího vnitra na povrch. Bylo to jako kdyby v ní někdo byl. Nějaká osoba. Adele začala nekontrolovaně kašlat. Padla na kolena a musela se předklonit. Ta bolest v ní rostla. Ale začala cítit i další pocit. Prázdnotu. Jako kdyby nikdo nebyla. Jako kdyby byla jen jehlou v kupce sena. Nic by neznamenala. Ozval se v ní zlý a lstivý hlas: "Ano přesně tohle jsem chtěl. Chtěl jsem tě mít na tomhle místě na kterém tě mám teď. Ano, prosím ano! Už moc dlouho jsem byl ve stínech! Až moc dlouho! Ale teď se Asgardu pomstím jako nikdy!" Adele nemohla nic dělat. Vůbec nic. Snažila se zvednout. Snažila se zatlačit ten pocit zpět do sebe. Ale nešlo to. Byla příliš slabá. Jediné co slyšela, předtím než ztratila vědomí byl smích. Zlý smích. Smích Malekida.

Loki

I Loki měl občas pocit jako kdyby nikam nepatřil. Jako kdyby se všichni obrátili proti němu. Loki měl ovšem cíl jasný. Chtěl být králem. Tím nejmocnější králem který kdy celý Asgard poznal. A ne jenom Asgard! Celý vesmír! Ovšem kralování ho zatím moc nezajímalo. Zajímala ho moc která v něm utkvěla. Moc o které mu jeho matka vyprávěla. Říkala, že tuto moc dostal jako dar. Říkala jí magie. Loki se snažil magii ovládat ovšem marně. Jednoho dne ho ovšem napadlo něco pro něj geniálního. Co kdyby dokázal ovládat lidi?

Loki byl schovaný za zdí a čekal na přicházejícího vojáka který hlídal Asgardské poklady. Voják už se skoro blížil. Loki se začal soustředit pouze jenom na jednu věc. Na magii. Snažil se toho vojáka přimět ho poslouchat. Jako krále. Uvnitř jeho těla se začala magie hýbat. Snažila se vytrysknout na povrch. Loki se snažil, ale byl to obrovský tlak který pro něj byl těžko zvládnutelný. Ale ustál to. Stál tam jako kdyby mu někdo nohy přikoval k zemi. Magii už měl rozprostřenou po celém těle. Stačilo jen jí vytrysknout směrem k vojákovi který už byl blízko. Loki se ještě jednou snažil myslet pouze na magii a její moc. A opravdu se to povedlo. Z celého jeho těla vytryskla magie směrem k vojákovi. Avšak Loki byl ještě příliš malý a nezkušený takže magie k vojákovi skoro ani nedoletěla. Jediné co ve vojákovi vyvolala bylo zakašlání. Potom šel v klidu dál.

V následující několika letech (stoletích) se snažil Loki pochopit magii. A Adele? Ta nemusela chápat magii. Ta musela pochopit tvora který v ní stále rostl a přidával na síle.