"Vrať mi to! Dělej! To je moje, vrať mi to!" Loki běžel za Thorem přes Asgardské ulice. Lidi si jich moc nevšímali jelikož na jejich křik byly zvyklý. Thor utíkal a v ruce měl asi 3 kovové vojáčky. Thor se na bratra otočil. "Ne, ne, ne nevrátím! Musíš mě chytit!" A znovu se rozběhl Asgardskými ulicemi. Vzhledem k tomu, že byl starší Loki mu jen stěží stačil. Mohlo jim být tak 10 a 7 let (v lidských rocích). Thor vběhl na tržnici. Vyhýbal se lidem, ale občas se mu podařilo do někoho narazit. "Pardon. Omlouvám se. Zdovolením!" Lidé mu uhýbali. Thor se otočil na Lokiho aby zjistil jak daleko bratr je. Byl dostatečně daleko na to aby se mohl na chvíli zastavit. Začal couvat. Nedíval se za sebe. A přesně z toho důvodu narazil do jedné ze služebných která nešla rajčata. Vykřikla a vysypala rajčata na zem. "Princi!" Sehnula se k rajčatům a začala je sbírat. "Moc se omlouvám já nechtěl!" A Thor jí začal pomáhat. To už ho, ale dohnal bratr a jediným mávnutím ruky mu vyjmul vojáky z ruky. Nemusel se jich ani dotknout. Šlo to samo. Loki moc kouzlit zatím neuměl, ale něco tak lehkého jako vyjmout z bratrova sevření 3 vojáčky nebylo až zas tak těžké. Thor zafuněl a dál pomáhal služebné. Loki se nakonec sehnul a pomáhal taky.
Kdyby se někdy někdo zeptal Frigi jaké je nejhodnější dítě na světě řekla by určitě Adele. Adele byla vždy tichá. Ano občas dělala bordel, ale to jen málo kdy. Narozdíl od jejích bratrů byla klidná a vždy poslouchala (to poslouchání se pochopitelně vytratilo když nastala puberta). Friga seděla v křesle a pletla. Adele opodál seděla na schodech a hrála si s panenkami. "Až budeš větší naučím tě taky plíst." Adele zvedla hlavu od panenek. "Vážně maminko?" Friga se na ní otočila a kývla. Adele se usmála a dál se věnovala panenkám. Kdyby se někdo ptal (a já vím, že se zeptá) v tuhle dobu už nad Adele vládl Malekid. Ovšem když se naštvala neudělalo to takovou paseku jelikož byla ještě malá. Po krátkém mlčení Friga vstala a sedla si vedle Adele. "Zlatíčko mohla bych se tě na něco zeptat?" Zvedla oči a podívala se matce do očí. "Ty vždycky maminko." Friga se usmála. "Mluví k tobě ten zlý elf někdy?" Adele se zamyslela. "Ne mami." A zase se věnovala panenkám. Pochopitelně to byla lež, ale Adele byla až moc mladá na to aby jí to nějak vadilo. Malekida v podstatě nevnímala. "Kde máš bráchy?" Adele pokrčila rameny. Ani se na matku nepodívala. "No tak pojď. Musíme jít." I když neochotně, Adele vstala, vzala matku za ruku a odešli.
Odin si všechny své děti zavolal. Chtěl je vzít k Asgardských pokladům. "A proč tam jdeme tati?" Thorova zvědavost byla občas až otravná. "Chci vám něco ukázat." Nikdo se už na nic neptal. Prošli celým palácem až se dostali k Asgardským pokladům. Nekonečný oheň, replika rukavice nekonečna to všechno bylo moc hezké. Ale Lokiho a Adele držíc se za ruce přes které měli každý rukavici aby se sebe navzájem nedotkli zaujmulo něco jiného. Něco mocného. "Tatínku co to je?" Odin šel vepředu s Thorem. Otočil se na Adele. "To je teserakt. Běžte od toho dál je to nebezpečné!" Obě děti ustoupili a potom se rozběhli za Odinem. Došli až na konec, kde se na vysokém podstavci tyčil Miolnir. Kladivo které uzvedl pouze Odin a později i Thor. "Co to je?" Zeptal se nechápavě Thor. "To je Miolnir. Je to znak králů. Jednou ti bude taky patřit. Jednou." Thor si stoupl do "bojového postavení" a začal předvádět, že hází kladivem po Lokim a Adele. Oba trochu vylekaně ustoupili. "Jo! Budu s ním zabíjet všechny zlé lidi! Jo!" Odin se usmál. Byl na svého syna pyšný. Nevěděl proč, ale prostě byl. Potom si Thor zase stoupl normálně a podíval se na otce. "A kdy ho budu moct mít?" Odin se usmál. "Až budeš větší. Ale mít něco tak mocného v držení je velká zodpovědnost. Pamatuj si to." Thor kývl. "Tati a kdy něco takového dostaneme my?" Odin se podíval na své dvě další děti. Miolnir byl stvořen pro Thora už když se narodil. Pro ně nic neměl. Nemohli kladivo zvednout a Odin to tak ani nechtěl. Něco ho na tom propůjčit jim tu moc táhlo zpátky. Něco ano. "Vy máte kouzla. Sílu ponechejte svému bratrovi." Dořekl a vydali se pryč. Loki a Adele jen lupli očima po teseraktu a potom už se za nimi pouze zabouchli dveře.
ČTEŠ
Tajemství zimních obrů
FantasyNejsmutnější je vedle někoho sedět, jen letmo se ho dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemůžeš mít....