Krátký příběh o rychlé nemoci

Odde

„Hodně se ochladilo."

„Jo, je zima."

„Musim si jít něco zařídit k pekaři, Miku, nasol maso na sušení, do setmění jsem zpět," zamumlal Luke, Mikův otec.

„Dobře, pak bych zašel se Safedem ven. Takže nás tu nenajdeš."

Řeznictvím se prohnal studený poryv větru, když Luke vyšel ven a zanechal svého syna jen ve společnosti Safeda, Mikova velkého šedého psa.

„Přichází zima hochu, děláme zásoby, víš?"Safed samozřejmě Mikovi neodpověděl, jen zavrtěl svým obrovským ocasem, když uslyšel hlas svého pána.

Poté se rozhostilo v řeznictví ticho rušené jen praskáním polen v krbu a občasným klepnutím Safedova ocasu o podlahu.

Po nějaké době vytrhlo Mika od solení masa cvaknutí kliky a závan chladného vzduchu zvenčí.

„Nazdar Miku!!"

Ve dveřích stál statný tmavovlasý hromotluk, na rtech široký úsměv.

„Odde! Co ty tady?"

Mik vyskočil ze židle a Safed zaštěkal na pozdrav.

„Já myslel, že celý tenhle týden máš být u Berka."

Berk byl kaarský kovář a Oddeho, Mikova nejlepšího kamaráda,s i vzal přede dvěma lety do učení. Od té doby se vídali staří přátelé jen zřídkakdy.

„Hned po tý události s žebravou Mami mi dal volno, tak jsem si řekl, že za tebou zajdu, protože..."

Dál Mik neposlouchal, zmínka o Mami ho z nějakého důvodu rozrušila.

„O čem to mluvíš?" skočil Oddovi do řeči.

„Ty to nevíš?"Odd se zatvářil zmateně a pak zvážněl.

„Co bych měl vědět?"

„Ty to fakt... teda to by mě nenapadlo, že se to k tobě nedoneslo... Dneska odpoledne se zničehonic Mami vrhla na Abyanne a začala ji škrtit..."

Mik divže nevyletěl z kůže.

„Cože? A je v pořádku?"

„Jo, Abyanne jo, Berka to vlastně vzalo víc než jí, přece jenom, je to jeho žena a von má jako kovář horkou krev," začal vyprávět Odde.

„A co Abyanne?"

Mik měl, ostatně jako všichni, kovářovu ženu rád, byla milá, starostlivá a štědrá, k žebravé Mami také.

„Je v cajku, má pár modřin, páč spadla, ale je hlavně vyděšená..."

Odde se na chvíli odmlčel a pak tišeji pokračoval:

„Berk by ji roztrhal na cucky, jak moc zuřil, nebýt toho, že sama umřela..."

„Mami? Ona je mrtvá?..."

Mik ztěžka polknul.

„Jak to říkám, nejdřív se s táákovouhle vervou vrhla na Aby a pak se prostě zhroutila... najednou."

Odde zabraný do svého výkladu si nevšiml, jak Mik znenadání zbledl.

„Ale lidi povídaj, že byla už předtím nějaká divná. Říkala prej, že má horečku, ale že se z toho dostane..."

Mik neposlouchal. Zděšeně civěl ven z okna a myslel na Girra a jeho potrhlou kozu.Na ten zvláštní obchod a na to, jak se koza rozzuřila a vzápětí se zhroutila...

„Miku? Miku! Hej!! Chlape, posloucháš mě vůbec?"

Mikovi se rozšířily zorničky

„Odde, musíme za Girrem! Hned!"