Krátký příběh o rychlé nemoci

Stmívá se

Oba se s námahou škrábali do kopce po prašné cestě ke Girrovu statku.

„Odde, kdy jsi ho naposledy viděl?" zeptal se udýchaný Mik. Sice neměl Girra rád, ale stejně nechtěl, aby se něco zlého přihodilo komukoli z jejich vesnice. Když pomyslel na sedláka, hlas hluboko v jeho hlavě mu šeptal, že něco není zcela v pořádku.

„A víš že nevím? Naposled – asi před čtrnácti dny"

Běželi jak nejrychleji mohli. Safed uháněl před nimi a hlasitě štěkal. Jakmile uviděli chalupu, ještě přidali a na dvůr se dostali celí utrmácení.

„Kde má Girro čeledíny?"zasípal Odde.

„Nebydlí tu. Přijdou, jen když je zavolá." Mik se zašklebil. „Je to nepraktické, ale on je nemůže vystát. I pro ně je to určitě příjemnější."

„Pssssst..." Odde najednou prudce zastavil.

Mik zabrzdil vedle něj a zaposlouchal se, oči upřené na prázdný statek.

„Nic neslyším."

„No právě..."

Je to tu jako po vymření, pomyslel si Mik a nespouštěl zrak ze stavení.

Odde se zhluboka nadechl a pak zaburácel: „Girro? GIRRO?"

Nic.

Žádná odpověď.

„GIIIIROOOOO!!!"

-RROOOO OOO O O O O o o...- odpovědela jen ozvěna.

„Kde má zvířata?" Odde začal šeptat.

„Za stodolou ve chlívě má čtyři kozy, tři prasata, jednu krávu s teletem a koně. A hromadu slepic a hus."

Mik se zamračil, když si vzpomněl, kolik hluku zvířata natropila, když tu byl naposledy. Teď všude kolem vládlo ticho. Odde měl zřejmě stejné myšlenky, protože ustaraně hleděl na statek.

„Asi bychom tam měli jít," zabručel.

Statek lemovaný tmavým lesem působil děsivě, k tomu začalo zapadat slunce. Vypadalo, jako by se topilo ve vlastní krvi a brzy mělo skonat na dobro. Hrozivé ticho proťalo Safedovo zavrčení.

„Odde, pojď, než bude úplná tma."

Mikův přítel mlčky přikývl.

Když vešli do stínu stavení, jako by se ochladilo. Safed nepřestával vrčet.

Odde vzal za kliku a pomalu otevřel.

Vrrrrrrrzzzzzzzzzz....

Když Mik nahlédl do potemnělé místnosti, srdce se mu rozbušilo až v krku.

„Je tu tma," řekl tak tiše, jak to jen šlo. Safed se mu otřel o nohu, a to Mikovi dodalo odvahy.

Opatrnými kroky postupoval do černi srdce spícího domu. Odde ho následoval a brzo šli bok po boku. Safed byl sotva půl metru před nimi a neslyšnými kroky proplouval temnou světnicí.

„Girro?" zkusil to Odde ještě jednou.

Jednu dlouhou vteřinu bylo ticho, a pak se ozvalo hlasité GRRRRRRRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

Mik a Odde zaječeli, Safed začal štěkat jako o život.

Pak se strhla mela. Mik se vrhl ke dveřím, ale srazil se s Oddem. Oba dva se ve chvíli váleli v prachu na podlaze.

Safeda cosi propadlo za ocas, ale vlčák se nehodlal vzdát bez boje a podle výkřiků útočníka bylo poznat, že je vskutku dobrým bojovníkem. Mik už už vstával, jenomže osvobozený Safed se mu zamotal pod nohy, a tak se oba propletení ve tmě potáceli po místnosti.

Odde mezitím vyskočil na nohy a málem narazil do stolu, rychle se ovšem vzpamatoval, nahmatal židli, popadl ji, počkal na správný okamžik a když ucítil, že se na něj temnotou sápe neznámá síla, mrštil kusem nábytku přímo proti útočníkovi.

Že se trefil, poznal podle dalšího hlasitého GGGGRRRRRRRÁÁÁÁÁÁ.

Na nic nečekal a rozběhl se přímo ke vchodu. Cestou popadl Mika a Safeda, kteří se mu, ke svému štěstí, připletl do cesty.

Vyklopýtali ven, a přesto, že bylo po západu slunce, jejich oči přivyklé tmě viděly ve venkovním šeru skvěle.

Byli tak vyděšení, že se málem každý vrhl na jinou stranu. Jakmile se vzpamatovali, pustili se tryskem zpět do vesnice.

Udýchaně doběhli k prvnímu stavení.

„Co to bylo?" zasípal Odde.

Mik se na něj zdrceně podíval.

„To byl Girro"