HP - Drabble výzva (30 dní)

Smrtijed (Snarry)

Jestli by Vám to nevadilo, dnes jsem to napsala trochu delší, neboť jsem měla myšlenku a nechala jsem ji "trochu" rozvinout.

Byl Štědrý den a Harry ho jako skoro každý rok trávil společně s Hermionou v Doupěti u Weasleyů, ale letos bylo přece jenom něco jinak. Nejen, že se dali už minulý rok dohromady Ron s Hermionou, ale ani Harry nebyl sám.

Flashback
5. ročník
Harry sváděl se smrtijedy slušný souboj, ale chvilka nepozornosti se jeho kmotrovi nevyplatila.
Když Harry opustil ministerstvo s obloukem, kde zemřel Sirius, přemístil se s Brumbálem zpět do Bradavic.

Hned po odchodu z Brumbálovy pracovny se vydal vyčistit si myšlenky a uklidnit se na Astronomickou věž. Sedl si a nechal slzy stékat po tváři. Nikdy nebrečel, ale teď když ztratil poslední osobu, která byla jeho opravdová rodina, nechal si slzami smáčet tvář. Byla sice pravda, že okolo sebe měl pravé přátele, ale když se Ron s Hermionou dali dohromady, nechtěl jim bránit ve štěstí a zatěžovat je jeho starostmi. Právě teď potřeboval někoho, kdo ho bude milovat, utěší ho a ujistí, že není sám.

Po asi hodině strávené na Astronomické věži se Harry docela uklidnil a vydal se zpět do Nebelvírské společenské místnosti. Po cestě však potkal svého profesora na lektvary.
Jakmile Severus viděl, jak chlapec vypadá, nabídl mu, že mu dá lektvar na uklidnění a následně bezesný spánek.

Harry se nejprve zdráhal, ale když pohlédl lektvaristovi do jeho uhlově černých očí, neviděl v nich pohrdání a opovržení jako obvykle, ba naopak, viděl v nich soucit a upřímnost.

Šel tedy s profesorem do sklepení, ale nešli ani do učebny, ani do kabinetu, nýbrž do soukromých komnat profesora. Věděl totiž, že na kabinet nemá Nebelvír zrovna dobré vzpomínky a taky doufal, že by spolu mohli uzavřít příměří, dokonce se dali do konverzace.

Znělo to skoro absurdně, ale ano... Severus už v Harrym neviděl toho nevychovaného spratka, který si užívá slávy. Teď už si plně uvědomoval, za jakou cenu je jeho sláva, byla to ta nejvyšší oběť, o kterou nikdy nestál a to je milující rodina a pravý domov.

Nakonec se tak přeci jen stalo to, v co Snape doufal. Harry se sice nejprve ostýchal, ale když viděl na tváři profesora nepatrný úsměv plný pochopení, pustil se do vyprávění. Oba dva si sedli naproti sobě na gauč, na stole měli bylinkový čaj a vedle Harryho hrnku ležela prázná nádobka od uklidňujícího lektvaru.

Harry vyprávěl dlouho, nejprve o dětství a o pobytu u Durstleyových až po radostné chvíle strávené v Doupěti. Už dlouho potřeboval někoho, komu by všechny své radosti a strasti řekl.

Snape byl chvílemi vzteky bez sebe, nasledně ho bodalo u srdce z krutosti a nespravedlnosti, ale všechno díky své kamenné masce skryl.

Když padlo téma Sirius, Harry opět neudržel v očích slzy. Severus si za ním přisedl a objal ho rukou okolo ramen. Harry se k němu jen přitiskl a stále nechal slzy stékat po tvářích.
Po chvíli Harry usnul vyčerpáním. Tehdy Severus konečně pustil na povrch své pocity a culil se jako měsíček na hnoji. Tolikrát se mu o této situaci zdálo, tolikrát o tom sníval, sice za jiných okolností, ale i tak. A teď to se mu to splnilo.

Uložil Harryho do své postele a políbil ho na čelo. Sám se tehdy vyspal na gauči v obýváku.

Zpět do přítomnosti
Kdyby minulý rok Harrymu někdo řekl, že bude letos trávit Štědrý den v páru s někým jiným než Cho nebo Ginny, asi by se mu vysmál, ale je to tak.

Potom, co Severus zachránil Harryho od psychického zhroucení, si Nebelvír uvědomil, že k profesorovi necítí už tolik nenávisti jako předtím, naopak teď mu přišel Severus milý a ano, i hezký. Následně se Harry a Severus začali scházet častěji, až jednoho dne si Harry plně uvědomil a přiznal si, že se do Zmijozela zamiloval.
Potom šel tedy s pravdou ven. Čekal jakoukoli reakci, jen tato mu přišla nejméně pravděpodobná.... Severus mu jeho city opětoval.

Následně se začali scházet pravidelně a hodně často. Aby to však nebylo nápadné, vídali se pod záminkou trestu či doučování. Až ke konci
5. ročníku se Harry Ronovi a Hermioně přiznal. Nejprve to pro ně byl šok, ale Hermiona mu hned řekla, jak je ráda, že konečně někoho má.

Letos tedy spolu trávili první společné Vánoce. Harry byl pozván i se svým přítelem k Weasleyovým. Nikdo až na Rona s Miou neznal jeho přítele. Byl to pro ně tedy šok, když tam Harry přišel ruku v ruce s bývalým smrtijedem, ale Molly byla jako vždycky připravena. Oba vřele přivítala a ve slavnostní řeči pronesla, jak je ráda, že Harry už není sám a že má u sebe někoho, kdo ho má rád.

PS. Ginny problémy nedělala, jelikož sama začala chodit se Seamusem, ale i tak s Harrym zůstali skoro jako bratr a sestra.

Snad Vám nevadilo, že je to skoro 800 slov dlouhé 😅 a zajímal by mě Váš názor na to, zda u mě má smysl psát delší fanfikce/ kapitoly???