Uvězněná

9. Stavění důvěry

Ema usnula tak rychle, že nevěděla ani jak. Z těch posledních událostí a informací byla úplně vyčerpaná. Když se probudila, první o čem chtěla přemýšlet byl nějaký další sen, který by třeba mohl probudit nějaké další vzpomínky. Ale Ema měla v hlavě zase prázdno. Jako kdyby se ji tu noc ani žádné sny nezdály. Pak si uvědomila tu ostrou bolest na zápěstí. Au. Za tu ostrou bolest mohly provazy, kterými byla připoutaná a které se jí začínaly zařezávat nepříjemně do kůže. Po nějaké době, když už začínala být bolest opravdu nesnesitelná, ozvaly se zvuky. Přijíždějící auto. Adam je zpátky. Bála se, v jakém rozpoložení přijde dneska. Jestli bude milující nebo destrukční, o tom by se mohlo uvažovat do nekonečna.

Když Adam vešel, bylo vidět, že je pozitivně naladěný. Usmál se na ni. To bylo dobré znamení, usmála se zpátky. I přes tu bolest svázaných rukou. Adam k ní příšel, sedl si vedle ní a jemně ji začal rozvazovat ruce. Za celou tu krátkou dobu, co Adam přišel neřekli jeden ani slovo. Ale i přesto mluvili. Mluvili úsměvy. Mluvili očima. Když měla Ema rozvázané ruce, podívala se mu do očí a zkoumavě se na něj zahleděla. Co způsobilo, že je najednou mezi nimi tak.. klidně? Adam si všimne jejího pohledu a podívá se jí také do očí. Usměje se na ní a ona mu ten úsměv zase tak přirozeně vrátí. Tohle je jedna z těch chvílí, kdy nejsou potřeba slova. Najednou měla Ema pocit, že jí je dobře. Vzhledem k tomu, že jí pálili ruce, byla unavená, hladová a prázdná. V té chvíli jako by se něco změnilo. Byla to hezká chvíle.

Až nakonec Adam promluvil:" Byl jsem v práci povýšený.. vzal jsem si teď i pár dní volno. Abychom mohli být spolu."

Ema se neubránila dalšímu úsměvu. Konečně si přišla opravdu dobře a tak, že je všechno v pořádku, normální a tak jak má být.

"To je skvělé!" řekla jen, ale to Adamovi jako reakce stačilo. Byla na ní opravdu vidět radost. Najednou ale Ema začala být zvědavá. Napadlo ji, kde vlastně Adam pracuje? A co budou o tom jeho volnu dělat? Otázek jí napadalo spoustu..

"Kde vlastně pracuješ? Co je tvoje práce?" zeptala se Adama. Tahle otázka ji opravdu zajímala.

Ale Adam odpověděl neurčitě:"Pracuju s lidmi, řeším různé záležitosti ze vzniklých situací.." to ale Emě jako odpověď nestačila.

"A co je to za povolání?" trvala na tom, dozvědět se o Adamově práci víc.

"To není tak důležité, teď budu stejně dělat něco trochu jiného... ty lidi spíše povedu, budu jim tak trochu velet." U té poslední informace se trochu usmál.

Hm, vedení lidí mu dělá dobře, o tom žádná.. nejen vedení, ale i manipulace a naprostá kontrola. Pomyslela si Ema, ale vlastně tentokrát už ne nějak ve zlém.

"Není to tedy to, co jsem vždy dělat chtěl, ale..." větu Adam nedokončil, řekl ji spíše tak do ticha, ale Ema se jí chytila. "A co jsi vždy chtěl dělat?" zeptala se.

Adamovi už zmizel klidný výraz ze tváře. "To je jedno" řekl najednou tak hrozně odtažitě.

Nechtěl se s ní o tom bavit, a tak se Ema už radši neptala, nechtěla zkazit jeho dnešní náladu. Nechala to být, byla ráda, že jí o sobě prozradil aspoň něco a už se tím nezabývala. Je mezi nimi chvíli ticho, tentokrát už ne tak příjemné jako předtím, ale Adam má dneska asi opravdu dobrou náladu a také to dneska mezi nimi nechtěl pokazit.

Najednou si vzpomněl a prohlásil:"Vlastně jsem ti něco přivezl.." a potulně se usmál.

V Emě se probudil takový hezký pocit zvědavosti a rozzářily se jí oči. "A co..?" zeptala se a usmála se na něj.

Adam si překvapení nechtěl nechat až na poslední chvíli pro sebe a tak řekl:"Vlastně to není žádný extra dárek. Ale myslel jsem, že ti to udělá radost.. je to nová postel a stolek a taky pár drobností. Chci ti to tady udělat útulnější.."

Emě to opravdu udělalo radost. "Tak tohle je ale opravdu skvělý!" prohlásila a jen tak ho objala a dala mu pusu na tvář. Drželi se v objetí a ona si přišla zase tak hezky. Tak normálně. Takový věci přeci řeší normální milenci. Povýšení v práci, volno, nový věci do pokoje. Ano, teď už tahle studená místnost bude třeba vypadat jako opravdový pokoj.

Adam dotáhl nábytek až k ní do patra, chtěla mu pomoci, ale on ji nenechal. Na jednu stranu byla ráda, protože na to byla asi stejnak slabá. Ale přišla si tak šťastně, že teď měla energie na rozdávání. Když Adam sestavuje nábytek, Ema mu podává různé šroubky. U toho ho pozoruje s potulným úsměvem. Vypadá vlastně docela roztomile.. když přemýšlí. Jeho svraštělé čelo a zadumaný výraz je opravdu k popukání. Ema si nikdy vlastně ani neuvědomila, jak je hezký. Jeho modré oči jí přišly najednou tak vřelé. Když už se usmíval, jeho úsměv byl opravdu kouzelný. Úsměv do široka, hezké zuby, ďolíček.. Co víc si může holka přát? Ema se usmála. Tohle je ono. Takhle to má vypadat. Přišla si jako prostě normální obyčejná holka, se svým přítelem, který jí staví postel, stolek.. I když přitom zároveň šlo o něco víc. Nestavěli spolu teď jen ten nábytek. Stavěli mnohem víc. V tu chvíli si stavěli společnou důvěru, společnou budoucnost.. A bylo to tak v naprostém pořádku.

Když bylo vše hotovo, Adam se spokojeně postavil a prohlížel si, co postavěl. Co spolu postavěli. Došel k Emě, chytil ji do objetí a jen tak spokojeně stáli. Ema chtěla něco říct, ale Adam beze slova najednou odběhl někam dolů.. Vrátil se s květinami ve váze. Byly to tulipány. Teď byla Ema opravdu dojatá.

Adam vázu položil na stolek a řekl:" Tak, teď je to kompletní."

Ema se nezmohla ani na slovo, jakou ji udělal radost. Přišla k němu, vzhlédla a podívala se mu do očí. Tohle byl ten moment. Moment, kdy se k ní naklonil a ona se neodvrátila. Naklonila se také. Adam ji políbil. Nejdřív něžně. Pak ji chytil a přitáhl k sobě a ti dva se začali poprvé jen tak líbat, jako opravdoví milenci.. Ema si neuvědomila, kolik času uplynulo, až nastal konec dne.. čas na spánek. Aspoň, že tentokrát ví, že bude Adam na blízku. Sedla si na postel, sepla ruce, ale Adam řekl:"dneska ne." to Emu překvapilo. On ji nezaváže ruce? Byla skoro v šoku. No tedy. To už musí být opravdu důvěra. Lehla si tedy, Adam ji přikryl, dal pusu na čelo a než usnula, slyšela, jak ještě říká:" Dobrou noc, Emi.."