Ta mladší, ta jiná (Avengers cz)

Sbohem

Přehodila jsem si nohu přes nohu a on asi pochopil. Tohle bylo moje gesto doma, když jsem debatu považovala za skončenou. Otočil se někam a já se tam podívala taky. Stála tam u vchodových dveří pro návštěvy a v rukou držela tašku s mými věcmi. Zvedla jsem se ze židle a rozběhla se k ní. Tohle mi neudělala. Jemma poslala chlápka od ostrahy na stranu a nechala se obejmout. Já odtud nechci, ne s ním. "To bude dobrý broučku." Usmála se na mě mile a já si od ní převzala tašku s věcmi. Mezitím už stál za mnou a čekal. "Nic už nebude dobrý." Řekla jsem na tuhle situaci až moc chladně a odešla dveřmi pryč. "Kdyby něco, dejte jí tohle." Slyšela jsem ještě Jemmu jak říká a pak se dveře zavřeli. 

Došla jsem až na konec chodby, kde jsem čekala na Steva. Předešel mě a něco si ještě dal do kapsy. Následovala jsem ho chodbou až jsme došli k recepci. Vzal si tam moje papíry a nějaké osobnější věci, jako doklady, pas, nebo můj vojenský odznak. Od té doby, co mě tady zavřeli, jsem chtěla jenom odejít, utéct, zmizet. Výsledek by byl stejný, ale nikdy jsem neuvažovala nad tím, jestli ho chci znovu vidět. Vždycky jsem ho chtěla jenom zabít. Vyšli jsme před budovu a mě oslnilo jasné sluneční světlo. Dala jsem si ruku před obličej a po chvíli se rozkoukala.

Hodila jsem si batoh na jedno rameno a šla za Stevem k jednomu autu, u kterého stála rudovláska. Znala jsem jí. Jendou za tři měsíce mě sem jezdila kontrolovat. "Vyhrála jsem křečka, pokud se nepletu." Utrousila jsem směrem k němu a jen na rudovlásku kývla. Ta se usmála, což bylo dosti nečekané a já měla co dělat, abych nezačala křičet něco jako - Všichni se zachraňte, Romanofová se usmála, všichni do krytů. Myslím, že kdybych předvedla takovýhle divadlo, asi by mě hned poslali zpátky s tím, že se spletli. Nebo ještě hůř, vzali by mě někam jinam, třeba rovnou za Furym, jak mě se ten chlap nelíbí. "Myslím, že by jsi si zasloužila aspoň koně po tomhle, a po tom všem co udělala." Ozvala se zvesela, ale jako by to spíš říkala Stevovi. Steve mi vzal tašku a dal jí do kufru a Natasha si sedla na místo řidiče. Sedla jsem si dozadu a Steve na místo spolujezdce. Asi bych ho vlastnoručně zabila, kdyby si sedl vedle mě. 

Auto se rozjelo a já kašlala na to, že nejsem připoutaná. Ve válce jsem tak jezdila často a to ještě vepředu na místě řidiče. Opřela jsem se o přední sedačky a dívala se ven skrz čelní sklo. "Tak kam to vlastně jedeme, když ne na pokec s pirátem." Usmála jsem se na ně a spadla na stranu, teda málem, ale i tak se mi něco jako napůl pád povedlo. "Sedni si a připoutej se." Ozvalo se dvojhlasně, ale já je ignorovala. Ignorant jsem celkem dobrej. Co? Musela jsem poslouchat každej den o tom, jak se mám uklidnit a přestat běhat po schodech, dokud jsem neomdlela. Kecám, tohle bych v životě neudělala.