Ta mladší, ta jiná (Avengers cz)

Odchod, cože? Dobrý vtip

Uviděla jsem Jemmu, jak se s někým baví. Rozhodně byl vyšší jak já. Měl hnědou koženou bundu a v ruce držel modrou kšiltovku. Zlaté vlasy, i když byli učesané byli lehce rozcuchané do všech stran. Pomalu jsme se k nim přibližovala. Jemma si mě všimla, ale pořád se bavil s tím mužem. Byl to on, tenhle muž mě přišel navštívit? Šla jsem pomalu, jako bych se bála, že mi něco udělá, vlastně jsem se i bála. Když jsem udělala ještě jeden krok, mohla jsem slyšet jeho hlas. Byl klidný, ale jako bych cítila i smutek. Stála jsem od nich asi pět kroků, když Jemma přestala mluvit svým klidným hlasem. "Steve?" Zeptala jsem se a ten muž se na mě otočil. Byl to on, i když už nebyl tak malý a nemocný, jakého jsem si ho pamatovala, byl to on. Měl jeho tvář, ale zbytek, jako by se někam vypařil. "Ahoj Clari." Vážně byl smutný, ale to mi bylo jedno. Ani jednou, za těch několik posranejch let se tady neukázal a pak Ahoj Clari? Tak ať na to chlapeček pěkně rychle zapomeň. "Co tady děláš?" Zeptala jsem se ho ostře a bez citů, v tomhle jsem dobrá. Ostře jsem se podívala na Jemmu. Ta se na mě jemně usmála, pak na Steva a pak odešla a zůstala stát u stěny. "Přišel jsem za tebou." Pokoušel se, ale marně. Si vážně myslí, že mu to sežeru. "Vážně, zamnou? Jsem tady už tři roky, pořád si myslí, že mám super-hrdinský syndrom a jsem jediná koho z toho ještě nedostali. Jenže mě z toho nejde dostat." To poslední jsem na něj křikla a sedla si ke stolku u kterého jsme stáli. Stekla mi jedna neposedná slza, ale tu jsem hned setřela. Nestojí o to, aby viděl mojí slabost, tu můžu vidět jen já. Sedl si naproti a svůj pohled upíral směrem ke mě.  Nic neříkal, mlčel. Tím mě totálně dostával do úzkých. Nedokážu udržet ticho, jasně učila jsem se to, ale pořád jsem v tom skoro jako nováček. "Prosím řekni něco." Požádala jsem a on natáhl k mojí ruce na stole tu svojí. "Moc mě to mrzí." Dřív než se stihl dotknout mojí ruky, ucukla jsem. Moc mě to mrzí, nechtěl jsem tě nechat v blázinci, blé blé blé. "To je hezký, že tě to mrzí, ale nepřišel si určitě proto, že jsem ti chyběla. Tak znova, pro jsem tady?" Nasadila jsem pevný tón hlasu a dívala se mu do očí. Neuhýbal pohledem, svojí ruku stáhl a nahnul se ke stolu. "Přišel jsem tě odtud odvést, Fury to zařídil." Zmateně jsem se na něj dívala a pak jsem se začala smát. Několik lidí se na mě otočila, ale tohle tady bylo normální.  "Odchod, cože? To je dobrej fór a teď ten o blondýně." Začala jsem se smát, ale pak mi došlo, že jsem sama blondýnka. Radši jsem sklapla a dívala na se něj vražedným pohledem.  "Fury nic nezařídíl, ten mě sem sám hodil." V jeho očích se mihlo cosi zvláštního. Pamatuju si ho, jak ještě ani neuměl pořádně praštit, natož zalhat. Ale teď věděl něco, co mi neřekne a ještě dlouhou dobu to tak asi bude.