Poslední šance

II. Kapitola

Edmund s posměškem odpověděl: „ Tak teď jsi to fakt vyřešil. " Jakoby to nestačilo předtím, tak na sebe začali znova štěkat jako psi. „ Nechte toho, kurva už! " Okřikl je naštvaně Mason. „ Prostě teď půjdeme po téhle cestě a najdeme nějakou pomoc. " Řekl rozhodně, vytáhl z auta pár věcí a vydal se pěšky po úzké, asfaltové cestě vedoucí kamsi do lesa. Matt s Edem se na sebe podívali a s povzdechem se vydali za ním. „ No jasně to je samozřejmě ten nejlepší nápad. " Křicel za nimi Cameron. Po chvíli postávání se za nimi rozeběhl a nepřestával vykřikovat své posměšné komentáře na celý les. Zdálo se jim, že jdou celé hodiny. Poté co Camerona přestalo bavit vše komentovat šli potichu. Cesta se neustále zužovala, noc okolo nich byla temná a malá baterka osvětlovala jen malý prostor před nimi. Ani si nevšimli, že se asfaltová cestička změnila spíše na úzkou kamenitou cestu.

Náhle Mattovi zasvítilo něco z levé strany do očí mezi stromy uviděl procházet procesí s hořícími ohni a kadidelnicemi. Lidé, či co to vlastně bylo, byli oděni v dlouhých rourách na hlavě měli jakési kožené masky. Oči byli překryty velkými, černými čočkami mandlovitého tvaru. Z místa kde se měl nacházet nos a ústa splýval dlouhý výčnělek zobákovitého tvaru.

Matthew na celou scénu omámeně zíral. „ Matthew, jdeš nebo tu hodláš zůstat napořád? " Ozval se Cameronův posměšný hlas. Matt se podíval tím směrem. Jeho přátelé byli již značně daleko. Ohlédl se zpět na místo kde předtím viděl procesí, ale všude již byl jen temný les. Došli až k malému, kamennému mostu přes drobnou říčku. Vstoupili na něj a na kamenném zábradlí mostu si všichni náhle všimli drobné, blonďaté dívky v podivných šatech stojící zády k nim. „ Kočičko, co tady děláš? " Oslovil ji Cameron a dívka se k nim pomalu otočila. Všimli si černých boláků pokrývající celé její ruce. Její tvář byla zakrytá vlasy. Náhlý a poměrně silný závan větru jí její dlouhé kadeře odfoukl stranou. Všichni čtyři kamarádi sebou naráz trhli. Nemoc zasáhla spodní část dívčina obličeje, jež byl nyní pokryt černým hnisem a deformoval její čelist tak, že nyní vyčnívala ven. Dívka tiše zavzlykala a z očí se jí místo slz vyhrnula krev. Do široka rozpřáhla ruce a po zádech spadla z mostu. „ Bože můj! " Vykřikl Matt a všichni se rozeběhli k okraji mostu. Dole však nespatřili nic než velké kameny omýlané zlověstné černou vodou. „ Co to, kurva bylo? " Zeptal se Cameron. „ Nemám ponětí, ale radši odtud vypadneme. " Odpověděl Edmund a všichni se rychle vydali dále po cestě.

„ Kluci, myslím, že támhle jsou nějaké domy. " Vykřikl Cameron a ještě rychleji se rozeběhl tím směrem. Své nesportovní kamarády nechal daleko za sebou. Vběhl do vesnice a do očí jej udeřilo ostré, bílé světlo. Ostatní doběhli za ním a stejně jako on si museli zakrýt oči. Nad vesnicí se rozprostíral mračný den. „ Není to divný? Před chvílí nebylo kvůli tmě vidět ani na krok a teď jakoby bylo poledne...." Zapřemýšlel Ed. „ To je jedno, chci prostě najít někoho kdo nám spraví auto a vypadnout odtud. " Pronesl Cameron a odhodlaně se vydal úzkou ulicí.