Poslední šance

III. Kapitola

Edmund s Masonem pokrčili rameny a šli za ním. Matta však upoutal pohyb mezi domy. Protáhl se úzkým prostorem a dostal se na prostranství, které nejspíše dříve bývala náves. Náhle ucítil prudkou bolest na hlavě, vložil své čelo do dlaní, pokrčil se a tiše zasténal bolesti. Tlak zničeho nic ustoupil a Matt se mohl zase narovnat. Uvědomil si, že již není v současnosti ve své mysli se přenesl do minulosti. Takové stavy si pamatoval z dětství. Uviděl okolo sebe pobíhat středověké vesničany. Dveře a okna domů, přímo naproti němu zatloukali prkny muži v maskách. Přesně v těch maskách, které viděl před několika hodinami v lese. K domu přistoupil jiný muž oděný v kněžském rouchu a na dveře namaloval bílou barvou obrovský kříž. Zdálo se, že pronesl krátkou modlitbu, pokřižoval se a rychle odešel. Muži v maskách se mezitím přesunuli k dalšímu domu. Vesničané se náhle zastavili a utvořili uličku, všichni se dívali směrem k lesu. Matt si všiml, že hlavní ulicí někdo přichází, již z dálky slyšel svištění bičů a dutek často pro větší utrpení doplněných hřebíky. Pochopil, procesí sebemrskačů procházeli okolo s biči a dutkami, kterými strhávali kůži na zádech. Po těle jim stékaly prameny krve někteří vypadali, že už jim na zádech žádná kůže nezbyla a hřebíky se, tak zarývaly přímo do jejich svalstva. „ Co se to sakra děje? " Vykoktal ze sebe Matt. „ Zasáhl je mor. " Řekl mu ženský hlas přímo do ucha. Prudce se otočil, byla to ta dívka z lesa. Tázavě a trochu nechápavě se zadíval do jejích jiskřivých modrých očí. „ Matte, kde jsi zase byl? " Promluvil na něho zezadu Mason. Ohlédl se poté se podíval zpět na dívku, která tam už nebyla ani vše ostatní. „ Jsi v pohodě? Chováš se trochu divně. " Zeptal se starostlivě Edmund. „ Jasně, že je v pohodě jen si hraje na tajemného. " Pronesl posměšně ryšavý chlapec.