Poslední šance

V. Kapitola

Dívky se chopili dva muži v černých kápích přes hlavu a odváděli ji ven. Dívka i přes svůj žalostný vzhled kráčela jakousi hrdostí a vztyčenou hlavou. Podívala se Mattovi do očí. „Uteč!" Uslyšel v hlavě. Matt stál jako omámený, celý dav i s dívkou zmizeli. Uvědomil si, že stojí ve starém kostele s částečně zřícenou střechou i klenbou. Byl zpět v realitě. Něco, ale přeci bylo jinak.

Nebyl zde sám, pomalu se podíval přes rameno. Trhl sebou, když uviděl stát za sebou morového doktora v masce. Postava udeřila Matta po hlavě horkou kadidelnicí. Ucítil náraz, pálení, viděl jak se žhavé uhlíky rozlétli a pak již neviděl nic. Jeho bezvládné tělo dopadlo na mokrou, studenou podlahu prázdného kostela.

Cameron začal zvolna přicházet k sobě. Chtěl si protřít oči, ale ruce měl pevně připoutaný okovy ke zdi. Rozhlédl se po své cele, byla tmavá a vlhká přední stěnu tvořila mříž. Na stěně před ní plápolala pochodeň. Ucítil ostrou bolest v pravé noze, podíval se na ni a zjistil, že má otevřenou zlomeninu holení kosti. Kost mu prořízla kůži a nyní vyčnívala ven. Vydal bolestný, bezradný výkřik.

Začal prudce tahat za okovy, které se zarývaly čím dál hlouběji do jeho zápěstí a to mu způsobovalo ještě větší bolest.

„ Pusťte mě, kurva! Pomoc! Dostaňte mě ven! " Křičel bezradně.

Veškerý odpor marný. Okovy se ani nepohnuly. Nakonec své snažení vzdal a z očí mu začaly bolestí a bezmocí vytékat slzy. Camerona probudil šramot klíčů. Ve dveřích jeho cely se objevily dvě postavy v morových maskách. Přistoupili k němu. Chtěl jim vzdorovat, ale byl příliš zesláblý, aby se zmohl byť na jediné slovo.

Navlékli mu na hlavu pytel, odemkli mu pouta a někam ho táhli. Chtěl se jim vysmeknout, ale drželi ho příliš pevně. Zvedli Camerona ze země na jeho zlomenou nohu nebrali vůbec ohledy. Vydal ze sebe pouze přidušený výkřik, když se mu ostrá špička kosti zaryla hlouběji do masa. Připoutali mu ruce, kotníky mu k sobě spoutali řetězem prudce Cameronovi strhli z hlavy pytel. Světlo hořící v pochodních jej oslepilo, když se mu navrátil zrak rozhlédl se kolem sebe a podle zlověstně vypadajících nástrojů zjistil, že se nejspíše nachází v mučírně.

Jeho dva věznitelé stáli naproti sobě u jeho nohou vypadlo to, že se o něčem radí. Jeden z nich Camerona chytil nad koleny a druhý mu bez slitování srovnal zlomenou kost. Omdlel pod prudkým náporem bolestí.

Probudilo ho polití ledovou vodou. Doktoři nejspíše chtěli, aby byl při vědomí až provedou svůj zákrok. V rukou měli ostré nástroje. Jeden držel Cameronovou nohu a druhý mu prořízl kůži u kotníku. Začali ho pomalu stahovat z kůže. Začali u nohou a přes tělo postupovali k rukám. Cameron křičel, naříkal, volal o pomoc, tak dlouho dokud z něj nevyprchal všechen život.

Morový doktor odřízl poslední spojení kůže a svalstva na zápěstí. Cameron již byl mrtvý. Jako by jim to nebylo málo otevřeli mu trup a břicho těla, které nyní pokrývalo pouze svalstvo. Vyjmuli všechny vnitřní orgány položili je do věder okolo. Poté tělo pověsili na nohy do prostoru a nechali jej tak.

Mason vběhl do složité budovy za Edmundem. Dveře se za nimi s cvaknutím zavřeli. To oba zpomalilo. Mason se opřel do dveří, ale ty se ani nepohnuli.

„Zasekli se. " Poznamenal
„To vyřešíme potom teď musíme najít Camerona. " Rozhodl Edmund. Mason je mlčky přikývl. Prošli několik místností než se jim konečně podařilo najít schody vedoucí kamsi dolu do temnoty. Mason rozsvítil malou baterku a společně se vydali po schodech. Procházeli temnou chodbou se starými celami po obou stranách.

Já moc na věnování nejsem, ale mám potřebu věnovat tuhle povídku jedné úžasné osobě, která mé vždycky podpořila a podržela.
Já vím, že si to už bohužel nepřečteš, ale chtěla bych ti poděkovat, že díky sázce s tebou vznikla tahle povídka.
Byl jsi pro mě vším jako můj brácha, svým způsobem jsem tě milovala.
Promiň, že jsem tu pro tebe nebyla lásko.
Děkuji za vše co jsi pro mě udělal a snad se máš tam nahoře dobře a potkáš se tam se všemi. ❤️❤️
Takže tuhle celou povídku bych ráda věnovala jedné úžasné osobě, která už tady mezi námi bohužel není.