How I met your brother

Taxikář

,,Slečno Sim,prosím,běžte domů se vyspat"žadonil už asi po sté doktor,který chodil každých pět minut mě kontrolovat,abych nezkolabovala.Jo,počítala jsem to,co tu mám jako dělat.

,,Uh,dobře"pousmála jsem se falešně,vzala si kabelku 'sedící' vedle mě na židli a vyrazila směrem k východu.Objednala jsem si taxi,protože se mi nechtělo táhnout až na autobusovou zastávku,a navíc,jsem přeci,cituji 'přítelkyně Lucase Hemmingse',tak proč neutrácet jeho-vlastně i moje-peníze?Chovám se sice už jako jeho manželka,ale budu si muset zvykat na ten luxus.

,,Dobrý den"pozdravila jsem taxikáře.Podobal se mému taťkovi.Vlastně vypadal uplně stejně jako on,i stejně se usmíval.

,,Dobrý den?Nevěděl jsem,že mi tykáš"zasmál se ten chlap a v tu chvíli mi to došlo.Od té doby,co jsme tu,mi táta vždy tvrdil,že každý živý tvor může být jeho šéf,takže se ani nějak nedivím,že dělá taxikáře.

,,Ježíš,promiň tati"objala jsem ho trochu nepohodlně a nastoupila na místo spolujezdce.Táta zapnul motor a mohli jsme vyrazit.
,,Cestu asi znáš,předpokládám"koukla jsem na něj s úsměvem.Zasmál se a schoval GPS,která ho tak moc chtěla navádět,avšak on i bez ní znal cestu.On by věděl cestu ke svému křeslu snad i z Novýho Zélandu.

,,Jasný"řekl nakonec a řítil se ulicemi Londýna,které jsem v životě nenavštívila.Podle mého soudu to jsou zkratky,protože bydlíme od nemocnice přes celé město,což by nám trvalo hodinu se dostat k nám,ale díky těmto tmavým cestičkám jsme tam byli ani né za dvacet minut.

,,Fajn,jsme tu.Lukey je doma,kdyby něco"usmál se,dal mi rodičovskou pusu na čelo a já vystoupila.

,,Měj se"zasmála jsem se,naposledy mu zamávala a přistoupila k domovu,kde jsem dlouho nebyla.Je pravda,že poslední měsíc jsem neviděla svého brášku ani jednou,nebyla ani jednou ve škole a ani se doma nezastavila.Fakt bída,jsem těžký rebel.Ale s tátou jsem si volala dvakrát za týden,takže věděl,proč nechodím do školy a proč nejsem doma.Když jsem otevírala malinkou branku,vzpomněla jsem si na den,kdy jsme se sem přestěhovali.

,,Tyvole,menší branku jsem snad viděl jen u elfů!"zasmál se Luke a sedl si na branku,kterou svými šikovnými prsty otevřel a tak ujel asi tak jedno čtvrtkolečko,než se to s jeho váhou zastavilo.
,,Lucasi Parkere,ihned slez z té branky!Nechci tu mít hned vše rozbitý díky tvý debilitě!"řekl naoko naštvaně táta.Nedalo se to vydržet a tak jsem vybuchla smíchy.
,,Něco k smíchu,Simonetto?"snažil se táta o vážný obličej,ale moc mu to nešlo.Nakonec povolil a zasmál se se mnou.
,,Fajn,ale teď už to myslím vážně.Fakt z toho slez"varoval táta Lukeho a ten okamžitě slezl,vzal pár krabic do ruky a už sme si to šinuli ke dveřím nového bytu.


Jo,to byli časy,zasmála jsem se v duchu.Teď to tu vypadá pořád stejně.Přešla jsem ke dveřím,kde bylo vedle nich vyryto písmeno P jako Parker.Vyryl to tam Luke a já mu pomohla,aby na nás tu navždy měli vzpomínku.Ať tu bude kdokoliv.

,,Ať si kdo si,vypadni z mého pozemku"zavrčel na mě bratr,který pomalu otevíral dveře.Koukla jsem na něj a on hned ke mě přišel a objal mě.

,,Sakra,ségra,chyběla si mi!"zasmál se a zatočil se se mnou.

,,Ježíš,ty mě taky"zasmála jsem se.Když jsme se uklidnili,šli jsme do obýváku,kde se změnil akorát tak krb,který předtím byl starý.Sedla jsem si na novou retro sedačku a vyčkávala Lukeho,který podle zvuku konvice dělal čaj.

,,Tak co?Povídej,přeháněj.Prej máš kluka,tak šup!"zasmál se Luke,který ještě před chvilkou balancoval s dvouma šálkama čaje a teď sedí naproti mě v retro křesle a měří si mě pohledem.

,,Uh,no..Je to zpěvák"usmála jsem se a usrkla si zeleného čaje.Miluju zelený čaj.

,,Zpěvák?Slavnej?"

,,Uh,jo"usmála jsem se.

,,Kdo to je,Sim?"koukl na mě a z jeho pohledu nebylo možné nic vyčíst.

,,Eh..No..Jmenuje se Luke,Luke Hemmings"špitla jsem.Bratrovu reakci jsem fakt nečekala.