How I met your brother

Epilog

...a najela na hlavní stránku.
'Zpěvák z kapely 5 Seconds of Summer,Lucas Hemmings se rozhodl vrátit do své rodné země a začít sólovou kariéru!Naše reportérka Samantha Black se s ním setkala v Sydney,kde se na pár dní zastavil,a udělala s nim krátký rozhovor.
,,Proč jste se tak najednou objevil v Austrálii?"
,,Nechtěl jsem způsobit bolest člověku,kterého jsem nadevše miloval a radši zmizel,dokud byl čas.."

Četla jsem si první otázku snad tisíckrát dokola.Teprve pak mi to začalo všechno docházet...

O 2 ROKY POZDĚJI

,,Líbí se ti tu,zlato?"koukl se na mě můj nový přítel...Mike se jmenoval?Spíš něco na E..Eddie! Ani nevím,každopádně byl jeden z mála,co mě vzali i na dovolenou.

,,Je to tu fajn"špitla jsem.Sydney.Byla jsem tu možná jednou? Dvakrát? Vždy jen kvůli tomu,abych mohla aspoň na jediný moment spatřit Lukeho.O tom teď nic nevím,zase.Kluci z 5SOS se mnou dvakrát,někdy i pětkrát do týdne skypují nebo spolu voláme,ale od Lukeho jsem dostala jedinou zprávu 'Mrzí mě to.' . Proto jsem se rozhodla vydat do Austrálie s nadějí,že ho potkám.Jen na chvilinku.Jen ho obejmout a říct mu 'Všechno bude fajn.',ikdyž jsem to spíš chtěla slyšet já sama.

,,Posloucháš mě?"Zeptal se mě Eddie,když jsme procházeli kolem Starbucks.Přišla jsem si jako doma.Ikdyž,bylo to tu jiné.Jiní lidé,jiná krajina,jiný kontinent,jiný ostrov.Přesto jsem si při každém kroku zanechaném na jejich starém chodníku představovala,jak jsme tudy chodili.Jen já a Luke.Ikdyž to nebylo tady,je to dost podobné.Každou vzpomínku jsem se snažila si zachovat v mysli,ne proto,že každý tušil,že se tohle stane.Jen já ne.Já je tam zachovávala proto,že jsem si jich vážila.Každá minuta strávená s ním byla něco jako terapie.

,,Už mě s tím začínáš docela štvát,hele"kouknul na mě a nazdvednul jedno obočí.

,,Promíííň"usmála jsem se a políbila ho.

,,Líbí se ti tady?"usmál se a dal mi pusu do vlasů.

,,Jojo,jojo"špitla jsem a dala se do kroku.Austrálie na mě tenkrát působila takovým zvláštním dojmem,jelikož jsem tu nebyla sama,ale s Eddiem.

Abych vám vůbec něco o něm řekla.Poznali jsme se na jedné menší univerzitě,do které jsem jako reportérka školních novin měla jít a udělat reportáž se studenty této univerzity.Tenkrát jsem si vybrala právě Eddieho jako jednoho studenta.

Byl pohledný a už od pohledu se zdál v pohodě,milý a hlavně romanticky založený.Po druhém návratu z Austrálie a tedy po druhém pokusu-samozřejmě neúspěšném-o nalezení Lucase Hemmingse a vyznání mu své nekončící lásky právě k jeho osobě.

,,Dobrý den,jmenuji se Simmoneta Parkerová a mám tu zajednaný rozhovor s panem ředitelem" nahlásila jsem jedné pracovnici z té univerzity.

,,Dobře,dobře,hned vás ohlásím u jeho sekretářky,zatím se posaďte tady"popošla dopředu a ukázala na malinkou sedačku poblíž bílých dveří,do kterých po chvilce vešla a něco tam domlouvala s nějakou ženou,nejspíš se sekretářkou.Nestačila jsem se ani posadit a už mě volala dovnitř.

,,Dobrý den"slušně jsem pozdravila a vešla do menší bílo-šedé místnosti,ve které seděla menší blondýnka v saku a psala tam něco na počítači.

,,Dobrý,pan Smith vás už očekává"špitla ke mě,aniž by se na mě otočila.

,,Dobře"usmála jsem se,upravila si cop a vešla do velké prosklené místnosti.Byla..Obrovská.Všude byl moderní nábytek a stěny zpestřovaly veliké obrazy měst jako jsou New York nebo L.A.

,,Vítám tě tu,slečno Parkerová"ozval se muž středního věku z velikého kancelářského křesla u stolu na konci místnosti.Vstal a přisedl si blíže na menší křeslo,do kterého jsem si po chvilce sedla i já.

,,Eh,dobrý den.Jdu sem udělat ten rozhovor se studenty"špitla jsem a koukla mu do jeho kříšťálových očí.

,,Dobře.Vybral jsem ti dva studenty,jednoho si můžeš vybrat sama.Třída A je v učebně M-23,třída B v CH-32 a třída C v Z-89.Další třídy mají teď buď volno nebo venkovní předměty.Věřím,že vybereš dobře"usmál se a ukázal tak svůj ďolíček.

,,Dobře,dě-děkuji moc"usmála jsem se,nemotorně se zvedla z křesílka a mířila si to do první učebny,kterou jsem viděla a která byla nejblíž - M-23.Podle zvuků,které vydával učitel,když jim nejspíš vysvětloval novou látku,jsem poznala,že se jedná o hodinu matematiky,takže studenti budou určitě nadšení,když jim jejich hodinu přeruším.Potichu jsem zaklepala,a když se zevnitř učebny ozvalo 'dále',vstoupila jsem do třídy plné studentů.Ve předu stál starý učitel s brýlema jak Harry Potter a pozorně si mě prohlížel.

,,Dobrý den,jmenuji se Sim Parkerová a potřebovala bych jednoho studenta na krátký rozhovor do školních novin"špitla jsem a třídou se ozvaly věci jako 'rozhovor nebo sex?' apod.

,,Dobře,můžeš si tedy vybrat jednoho studenta"poškrábal se učitel na skoro plešaté hlavě a otočil se zpět ke svému stolu.

,,Ehh,ty vzadu,pojď"zasmála jsem se a ukázala na tichého zrzavého kluka v zadní lavici.Nejprv se na mě zkoumavě podíval a nakonec tedy vstal,vzal si své věci a vydal se za mnou.

,,Nashle"řekl potichu směrem k učiteli.

,,Sim!"zamával mi před rukou Eddie a zasmál se.,,Jsi jak v mrákotách,děje se něco?"

,,Ne,dobrý,všechno je v pohodě"usmála jsem se a vydala se do nejbližší kavárny,kde jsem si mínila dát kafe na posílení.Ihned jsme tam s Eddiem zapluli.Ed mi pomohl sundat si bundu a dal mi jí na věšák,který byl u dveří této malinké,přesto docela zaplněné kavárničky.Asi minutu nám trvalo,než jsme našli volný stůl,ke kterému jsme si sedli.Po chvilce přišel číšník.

,,Dobrý den,co si dáte?"usmál se na nás,ale já nemohla popadnout dech.Věděla jsem,kdo to je.Ikdyž změnil účes,ikdyž mu přibyl jeden piercing..Byl to pořád stejný..

Pořád stejný Luke Hemmings.

*po 3 letech*
'Bývalý frotman skupiny 5 Seconds of Summer byl dnes nalezen podchlazený pod mostem nedaleko Sydney.Na následky podchlazení po 2 hodinách zemřel v nemocnici Sydney hospital' dočetla jsem a několik slz spadlo na noviny. Seděla jsem u stolu,snídala a vzpomínala na dny s tímto roztomilým klučinou,který si získal mé srdce a navždy bude mít v něm své místo.

,,Mami,chci vstávat"zapištěl hlásek mého 3-letého syna Michaela.

,,Už běžím"vstala jsem a cestou vyhodila denní tisk do krbu.
**********************************************************************************

Tákže.. :D

Za prvé jsem moc ráda,že to aspoň někdo čte!Nikdy jsem nečekala,že tohle bude mít někde 17k reads a 1k votes.. Nikdy a jsem za to strašně moc ráda!

Děkuju všem,co mi dali motivaci k napsání dalších dílů-ano,jste to právě vy,co to teď čtete.

Děkuji taky moc Kaz Šímové,která mě už od samého začátku povzbuzovala a je mým takovým 'vzorem'tady na wattpadu♥.

Tuhle story jsem někdy psala ve škole,nebyl by den,co bych si ji nepředstavovala a celá mi zpestřila mojí fantazii a představivost,takže jsem moc ráda,že jste mi umožnili ji psát a sdílet s vámi všemi.

Bohužel musím připomenout,že toto je už epilog a já se tak s vámi a s HIMYB musím rozloučit..

Love ya xx
Kate ❤️