O hodinu později:
Vystoupila jsem z vlaku a začala jsem si zase číst ten papír..
„A kde mám jako zjistit kde bydlí?!.. "
Ano v tom papíru nebyla napsána adresa.. Začala jsem chodit po menším městečku a hledat zvonek s nápisem "Tuček"... Z očí mi tekli slzy.. Byla jsem celá promrzlá.. A neměla jsem kde být.. Sedla jsem si na zem kousek od silnice kde jezdili auta.. Pozorovala jsem mokrou cestu..Seděla jsem tam cca 30 min..když v tom mi někdo poklepal na rameno.
„Jseš v pohodě?" Zeptá se ta osoba.
„Nejsem... " Odpovím a do očí se mi nahrne ještě víc slz.
„Co se děje?" Zeptá se..
„Mám svoje soukromí a na tohle ti odpovídat nebudu.. Vůbec tě neznám a nevím kdo jsi.. " Odpověděla jsem. Ten někdo si sedl vedle mě. Já se mu koukla do očí.
„Já jsem Dominik Tuček. Ty?" Usmál se. „J.... Jsem.... D... Dominika.. T.. Tučková.. " Vykoktala jsem ze sebe.
„Tak a teď mi můžeš říct co se ti stalo" Chytl mě za ruce.
„No dobře.. Matka mě vyhodila z domu.. A já teď hledám svého bratra abych mohla být u něj protože nechci být na ulici.. " Řekla jsem smutně.
„A jak se ten bratr jmenuje?" Zeptal se.
„P.. Přečti si toto.. Dala mi to matka.. " Podala jsem mu papíry kde bylo napsané skoro všechno o mém bráchovi..
„P... Počkej" Koukl se na mě a pak zas do papíru.
„Co?. "
„Sestřičko!?!" Objal mě..
„Bráško!?!" Taky jsem ho objala..
„Můžu jít k tobě?" Zeptala jsem se
„Samozřejmě" Usmál se a já taky.
„Děkuji moc Domčo" Dala jsem mu pusu na tvář.
„Nemáš za co Domi" Usmál se.
Zvedli jsme se a šli jsme k němu domů..
A další v další kapitole 😂
Doufám že se vám tato kapitola líbí 👟😏 a čús (jdu žrát 😂)
-vaše lednička (botičkový úchyl 👟😏)
ČTEŠ
Bráško?... /dejzr
Fiksi Penggemar************** FF dejzr ************** V příběhu se budou objevovat i úchylné scénky ************** Btw jou jou je to cringe jak svině 😂
