Rituál

Prolog

„To je skvělé detektive, ale víte, nejvíc by mě zajímalo, proč si myslíte, že bych zrovna já měl mít zájem o tenhle případ..." pronesl hlasem bez jakékoliv známky zájmu hubenější ze dvou mužů v místnosti. Po těchto slovech odklepal popel z cigarety někam do prostoru a upřel své šedé oči na muže sedícího naproti němu.

„Tak předně," začal muž a natáhnul ze svého drahého kubánského doutníku aby získal čas rozmyslet si odpověď. Sice tím mužem opovrhoval, ale i přesto si nemohl dovolit sebemenší chybu, na to byl ten dlouhán - nebo spíš jeho mozek příliš cenný. Poté vyfoukl dým a pokračoval:
„Předně bych vás rád upozornil, že si vás na případ nežádám pouze já, ale přímo náčelník si vás vyžádal, protože-" Náhle byl přerušen.
„Náčelník může žádat jak chce, ale jak jistě víte, nejsem vám ničím povinován. Je mi jasné, že mě potřebujete, protože nemůžete s případem hnout, přestože médiím tvrdíte opak."

Jeho společník zrudl a poté promluvil: „Nevím jak vás to napadlo, ale... Máte pravdu. Nalijme si čistého vína. Ze začátku jsme se domnívali, že ve městě řádí nějaký šílenec, kterého rychle dopadneme. Nemohli jsme se mýlit víc. I po dvou měsících mu nejsme na stopě o nic víc než na začátku. Dělá na tom skoro celé oddělení... A nic. Žádná stopa, které by se dalo držet. Žádní podezřelí, žádní svědci. Tak se dostávám k odpovědi na vaši otázku. Domnívám se, že právě z toho důvodu že my jsme v koncích, možná proto byste tento případ považoval za dostatečně velkou výzvu, abyste se jím začal zabývat. Je o vás všeobecně známo, že svůj mozek rád zaměstnáváte složitými výzvami." dořekl s hořkým úsměvem.

Druhý muž si vyslechl jeho řeč, při které jeho tvář zaujímala přezíravý výraz, ale nyní vstal a začal rozvážným krokem přecházet po místnosti. Při tom pokuřoval, odklepával popel všude okolo sebe, narozdíl od detektiva, který popel ze svého doutníku svědomitě schromažďoval v popelníku před sebou. Poté se pochodující muž zastavil, krátce pohlédl na policistu a vydal se k oknu na konci místnosti. Když k němu došel, konečně promluvil: „Dobrá detektive, přiznávám že mě za ta léta znáte lépe, než bych si přál... Nicméně, případ o kterém mluvíte mě zaujal. Četl jsem o něm několikrát v novinách a již v tu dobu se mi zalíbil. A když říkáte, že se mi nabízí možnost vyřešit něco, s čím si neví rady celé oddělení... Ale, a s tím asi počítáte, budu potřebovat víc informací. Přesuneme se tedy na místo, kde mi je můžete předat?"
„Ale jistě, jdeme?"

Oba muži si oblékli si kabáty a vyšli z vrzavého podkrovního bytu.