Rituál

4. kapitola

Lehký podzimní větřík nadzvedával sukni mladé oběti. Látka byla jasně rudá, takže krvavé skvrny na ní se daly jenom předpokládat. Dívka ležela na zádech a ve tváři měla stejně jako ostatní dosud nalezená těla spokojený a smířený úsměv.

„Quaqerty, pište si...” začal Taglichte, zatímco jeho společník již vytahoval notes.

„Důvod úmrtí je zjevně vykrvácení. Oběť byla pořezána v oblasti hrudníku, břicha a obličeje. Srdce vyjmuto, položeno vedle těla.” Jeden z policistů procházející okolo detektivů se při těchto slovech zahleděl na místo, kde se nacházel dotyčný orgán a zezelenal, poté se odvrátil a odběhl pryč.

Taglichte si natáhl na levou ruku rukavici a přešel blíže k oběti. Poklekl a rukou začal ohmatávat řez na břiše a hruď. Mezitím se vrátil policista, který před pár minutami odběhl. Pouze pro to, aby se snažil tvářit hrdinně a tak, že jej detektiv, přehrabující se v těle oběti nerozhází. Neuspěl. Když Taglichte zvedl plíci dívky ze země a dychtivě si ji začal prohlížet, raději se opět oddálil. Později bylo možno slyšet dávení přicházející od křoví.

„Vedle těla byla nalezena i levá plíce oběti. Zjevně nepoškozený hrudní koš nasvědčuje tomu, že obojí bylo vyjmuto skrze podélný řez v dutině břišní. Nehty nenesou známky poškození. Žádné známky škrcení. Vražedná zbraň nenalezena.”
„To je vše?”
Taglichte se zahloubaně zahleděl na oběť a zamyšleně požádal Quaqertyho: „Ještě mi tam připište: 'Možnost omámení drogami nebo farmaky. Nutno provést rozbory tkání.' Teď je to vše.”

Jeho nižší kolega sklapl notes, zastrčil si jej do kapsy a oba detektivové ponechali zbytek týmu dokonat jejich práci.

Nastoupili do vozu a nechali se dopravit do svých kanceláří, kde poslední dobou oba přsespávali, aby se nové informace vždy dozvěděli co nejdříve a maximum svého času mohli věnovat případu.