Rituál

5. kapitola

„Takže... Jak to vypadá s naší obětí? Co informace z laboratoří?”
Tuto otázku nemohl položit nikdo jiný, než Taglichte. Ten nyní pololežel-poloseděl na gauči ve své kanceláři. Jeho pomačkaná košile, rozcuchané černé vlasy a dobře patrné kruhy pod očima dávaly tušit, že téměř všechen svůj čas věnoval případu.

Vedle něj sedící Quaqerty, který se nacházel ve velmi podobné kondici, krátce pohlédl na neopálený proužek kůže od snubního prstenu a poté se naklonil nad papíry položenými na stole: „Obětí je Ema Sebborn, studovala psychologii ve vedlejším městě. Její spolubydlící vypověděla, že jí oběť oznámila, že navštíví přátele a do půlnoci dorazí do bytu.”
„Hádám, že nezmínila o jaké přátele se jedná?”
„Ne, nezmínila... Laboratoř v krvi nenašla sebemenší stopy po drogách, alkoholu nebo lécích.”
„Sakra. A spojitost s ostatními obětmi... Žádná... Až na způsob vraždy a absenci vražedné zbraně.”

Taglichte zabořil hlavu do dlaní, už nevypadal ani z poloviny ta arogantně a odměřeně jako když se detektivové potkali u něj v bytě. Nyní byl pouze zoufalý. Ale nikoliv z toho, že zatím nemohl zabránit vrahovi páchat další zločiny. Byl zoufalý protože nezískal informace, po kterých prahl. Musel je mít. Musel znát odpovědi. Pravdu.

Zapálil si a zahleděl se na Quaqertyho. „Pokuď se nemýlím, tak u první oběti máme závislost na alkoholu a další tři případy spojuje psychická porucha oběti. U dvou to byla paranoidní schizofrenie a u jednoho středně těžká deprese. Můžeme dopátrat kdo je léčil?”
„Když myslíte, že to případu pomůže...”

Nižší muž zvedl telefonní sluchátko, vytočil číslo a čekal. Po tom chvíli mluvil, chvíli poslouchal a když hovor ukončil, s obličejem bez výrazu se obrátil na Taglichteho: „Všichni tři byli v péči doktora Boyla.”
„Výborně.” detektiv vyskočil ze svého místa a tleskl. Přeběhl k oknu, rozhrnul závěsy a když jej do očí praštilo polední slunce, zavýskl: „Pojedeme ho společně navštívit.”

„Považujete jej za podezřelého?” zeptal se nedůvěřivě Quaqerty.

„Rád bych mu položil pár otázek ohledně diagnózy našich obětí. Třeba díky němu vysvětlíme, jak je možné, že se oběti během vraždy nebránily.”

To byla totiž jedna z nejhlavnějších otázek, které mu vrtaly hlavou. Nyní ale nabyl přesvědčení, že na ně již brzy bude znát odpověď.