David Hofbauer/Roman Vilkin (Modrý kód) Oneshots

Troubled love and high speed noise

Davida tahle jeho nově nabytá starost jednou zabije, tím si byl jistý. Objevila se, jakmile si všiml, že se Zoja nějak moc motá kolem Romana, který z ní byl úplně pryč. Věděl, že mu jednou ublíží, snažil se svého přítele i varovat, ale marně. Bolelo ho sledovat, jak z něj Zoja tahá jeho tajemství, jak se jí se vším svěřuje. Ale nic nebolelo tolik, jako vidět Romana, jak do sebe zničeně háže jednoho panáka vodky za druhým, slzy v očích, které se na něj nešťastně koukaly. Ten večer nechal Romana spát ve své posteli, hladil jej po vlasech dokud neusnul, a pak si sám ustlal v sedacím pytli, který obvykle okupoval Kid. Doufal, že ten zvláštní pocit, ta starost, zmizí, když zmizela Zoja, ale naopak ještě zesílila, jakmile se dozvěděl, co všechno Roman hodlá udělat pro svou matku. V duchu děkoval Zoje, když se nabídla, že Romanovi pomůže. Nahlas ji proklínal, když to nevyšlo a Romanova matka zůstala v Rusku. Umíral strachy, když se Roman rozhodl, že pro matku pojede sám. V den, kdy měl Roman odjet, dlouho přemýšlel, jak to udělat, aby se mu nic nestalo. A jako obvykle se rozhodl pro tu nejvíc šílenou a radikální, zato pro něj jedinou možnost. Během toho, co byl Roman u pacienta, otevřel jeho skříňku a vzal mu doklady. Doufal, že si toho Roman všimne až bude pozdě a David už bude na cestě. To, že mu jeho plán nevyjde, zjistil o pár hodin později, kdy se k němu Roman připojil na sále.
"Někdo se mi hrabal ve věcech. Zmizel pas i doklady."
"Jo, ty jsem si půjčil já. Jedu za příbuznýma do Polska. Bydlí daleko, až u hranic s Ruskem."
"Ne.. To neuděláš!"
"Udělám.. a pojďme řešit pacienta."
Roman, jakoby si teprve teď vzpomněl, kde to vlastně jsou, zmateně kývl.
"Jasně.. Ale hned pak mi to na lékařáku vysvětlíš."

Když dooperovali a umyli se, David šel na lékařák sepsat zprávu. Roman za ním za chvíli přišel. Chtěl odpověď, ale zároveň věděl, že práce má přednost, takže čekal, až bude jeho přítel hotov. David se schválně loudal, potřeboval čas na rozmyšlení, co vlastně Romanovi řekne. Jak vysvětlí, proč mu vzal doklady? Protože z jeho cesty neměl dobrý pocit? To už by se mohl rovnou rozpovídat o tom druhém pocitu, který si s Romanem spojuje. Nebo ještě líp, může se rovnou svěřit s myšlenkami, které jej provázely od momentu, co vysokého Rusa poprvé potkal. Bohužel na rozmyšlení moc času neměl, protože jedna taková zpráva by snad ani Růžičkové nezabrala více než pár minut. Vstal tedy a přešel před Romana, který jej doslova hypnotizoval pohledem.
"Proč jsi mi vzal doklady?" zeptal se Roman klidným, ale slyšitelně naštvaným hlasem.
"Slyšel jsi Zoju, pro tebe je až moc nebezpečný tam jet."
"Hlavně že tys Zoje vždycky tak důvěřoval!"
"Mně to hlavně přijde jako sebevražda, jet pro matku, když po tobě skoro určitě půjdou jakmile budeš za hranicema."
"To je ale moje věc! Nechal jsem ji tam já, takže pro ni i musím!"
Zatímco Davidův hlas byl klidný a rozhodný, Romanův se začínal víc a víc třást a přibíral na hlasitosti.
"Já ti ale nedovolím odjet."
"A jak to uděláš?! Jak?!"

Davida v tu vteřinu napadla jenom jedna odpověď. Tedy spíš čin. A byla to ta nejšílenější věc ze všech. Takže to samozřejmě udělal. Jakmile Roman domluvil, vzal jeho obličej do dlaní a pořádně, zoufale jej políbil. Roman překvapením ztuhl a chvíli se ani nehnul, ale potom se jeho ruka dotkla Davidova ramene. Ten dotek jakoby menšího z nich probral, a on si uvědomil, co udělal. Okamžitě od Romana uskočil a díval se na něj vyděšenýma očima. Roman se tvářil dost podobně. Všechna zloba z něj vyprchala a zůstal jen zmatek. David se chvíli snažil něco říct, ale nevyšlo z něj jediné slovo, takže se nakonec jen otočil a vyběhl z místnosti ven. Mířil do laborky, kde se zamkl, padl na postel a vyděšeně zíral do tmy. Bylo dost možné, že právě ztratil jediného přítele, kterého v Rubavě měl.

-

Dny poté, co David Romana na lékařáku políbil, probíhaly ve zvláštním duchu. David se mu vyhýbal, ani nebral mobil, když se mu snažil alespoň zavolat. Ani v práci se nevídali. Kdykoliv měl Roman službu, David tam nebyl. Normálně by se nad tím pozastavil a snažil se to řešit, ale Roman měl plno svých problémů. Konečně se domluvil se Sergejem, jak to provedou s jeho matkou. I tak ale David neopouštěl jeho mysl. Pořád dokola si v hlavě přehrával, co se stalo.