Dva můži vedli Jaka a Seiko zpátky. Dali je do prosklené místnosti . Jake se zdal na první pohled v pořádku. Však v očích měl něco divného..jako kdyby viděl smrt. Seiko vypadala v pořádku. Jen trochu otřeseně. Oba dva měli na krku vytetované čísla. 104 a 106. Muž se zakrváceným pláštěm se objevil u našich " útulných " prosklených místností. Pozoroval nás jako hladová šelma. Ukázal na mě. Ten jeho pohled. Fascinovaný. ,, Odveďte ji mimo ostatní" koukla jsem na Seiko a Jaka. ,, Dostaňte se od tuď sprat- "šeptala jsem a hned se zarazila . To by mě poznali. Kso!
Bílá místnost s zakrvácenými zdmi a náčiním. Přivázané ruce k lehátku. Látka v žilách koluje rychleji než by kdo očekával. Poslední co si pamatuju je křik . Křik lidí na kterých mi záleželo..
ČTEŠ
virtuální realita nebo realita?
Random⚠v příběhu se nevyskytují čárky . Omlouvám se za gramatiku ⚠
