Au pair

Blue Eyes

Harry

V rodině Tomlinson se mi velice líbilo.

Vlastně čím více jsem je poznával, tím více jsem si je zamiloval.

Na začatku jsem se nemohl vyznat ve jménech. Po čase jsem zjistil, že Jay a Dan jsou Deakine, a mají dvojčátka Doris a Ernesta.
Ty mají příjmení po nich. Rozkošnější dvojčátka nenajdete.

Ostatní děti jsou Tomlinson.
Po jejich otci.
Ač Louisův otec je někdo jiný.
Pheobe a Daisy jsou užasný jednovaječný dvojčata.
Je jim deset let, a mají období Harryho Pottera.
Den s nimi jsem trávil u filmu a knížek.
V duchu jsem si plánoval výlet do Londýna.

Lottie, nebo-li Charlotte.
Tahle blondýnka působý na venek jako jedna z těch nafintěných slečínek, ale její vnitřní duše je křehká.
Den s ní byl, plný zábavy, nákupů, poznání města a zakončen byl skvělou večeří.
Myslím že s ní si ještě užiju, puberta s ní cloumá, a kluci po ní pokukují. Budu muset ohlídat aby jí nikdo nezlomil srdce.

Félicité, nebo-li Fizzy, byla opak své sestry Lottie.
Uzavřená, tichá.
Bál jsem se, že k ní proniknout mi bude trvat déle.
Ale nebylo to tak.
Vlastně mi je nejvíc sympatická, za svou rodinu by se i poprala, jak moc každého miluje.
Je hodná a sečtělá. Nedá dopustit na Louise.
Ale to žádný ze sourozenců.
Co jsem tak vypozoroval, vždy když se domů vrátí on, všichni mají dobrou náladu.
On je střed a srdce téhle rodiny.

Louis, myslím že on bude největší oříšek. Vlastně se trochu bojím co semnou den strávený s ním udělá.
Hned jak jsem ho poprvé spatřil věděl jsem, že jsem v háji. Jeho oči v barvě letní oblohy mě naprosto odzbrojili.
K tomu jeho roztomilá velikost a úsměv.
Neopomenu se zmínit ani jeho zadek.

Byl perfektní.

Den po dni mě přesvědčoval, že své postavení v rodině si zaslouží.
Ale nemůžu se zamilovat.
On je hetero a má dokonce holku.

Nedvím se.

Navíc ho budu mít na starost.
Bylo by to nemorální, nebo ne?

Sobotní ráno bylo slunečné.
Abych neporušil své zvyky, vstal jsem brzo a proběhl se po tichém, spícím městečku.
Slunce se vylouplo a já měl možnost konečně vidět město v záři slunce.
Prozatím tu bylo typické anglické počasí.

Musím uznat, že město je opravdu kouzelné.
Než se rozhodnu vrátit do domu, stavím se v místní pekárně pro čerstvé pečivo.
Musím si zvykat, že budu obstarávat hladové žaludky, tak proč nezačít teď?

Po osvěžující sprše, sejdu do kuchyně, kde už je Jay.
Pozdravím jí a začnu pomáhat se snídaní.

,,Harry mohl by jsi dojít pro Doris a Ernesta?"

Požádá mě a usměje se.

Už vím po kom má Louis tak krásný úsměv.

Vejdu na chodbu a spatřím líbající pár.
Louis a nějáká blondýnka.
Píchne mě u srdce.
Vypadají spokojeně.
Raději se potichu vtratím nahoru pro dvojčata.

Snídaně probíhala ve veselém duchu.
Doris s Ernestem po sobě házeli kaši.
Fizzy a Lottie se je snažily sklidnit.
Můj pohled však pořád sklouzával k Louisovi.
Vypadal božsky v mikině která mu byla snad o tři čísla větší. Sledoval jsem jeho gesta.
S jakou láskou se skláněl k jeho holce, kdykoliv něco vyprávěla díval se na ní, chytal jí za ruku či jen pohladil po tváři.
Bylo očividné, že jí miluje.
Věděl jsem to, ale nedokázal jsem si zakázat na něj myslet.

               💙 💚

Po náročném dni jsem konečně odpočíval v pokoji.
Dnes jsem Jay pomáhal s vařením a na zahradě dováděl s dvojčaty.
Ale ač jsem byl vyčerpaný, tak ve mě převládala dobrá nálada.

Život v Doncasteru byl jiný než v Londýně. Nebo to bylo touhle rodinou, že jsem měl úsměv na tváři, ať už to bylo čímkoliv, moje deprese kterými jsem v Londýně trpěl byli pryč.
Zapnul jsem si noťas abych napsala mail sestře, ale vyruší mě hluk na chodbě.
Zaklapnu obrazovku a potichu vykouknu na chodbu.
Je tam Louis, a už podle chůze je poznat, že je opilý.

,,Chceš pomoct?"

Zeptám se ho když se mu ani na podruhé nepodaří dostat do dveří svého pokoje.

Jeho oči se zaměří na mě.

Nezmůžu se na tu chvíli na nic.
Jeho modř v očí je jiná, než byla ráno. Možná modřejší? Tmavší?

Všimnu si taky rudých kruhů pod očima. Vypadá to že brečel.

"Dík, ale zvládnu to sám Harolde," odpoví mi trochu zkomoleně. Odpíchne se ode zdi a konečně se trefí do pokoje.

Obrátím se a vejdu zpět do toho svého.
Nevím co se mu stalo, ale přísahám, že to zítra zjistím.

Sotva dosednu zpět do židle, vybaví se mi ta modř, smutná modř.
Nejraději bych vrazil do jeho pokoje, a objal ho.
Ať se stalo cokoliv, vypadal na to že to objetí potřebuje.
Abych na to nemyslel popadnu cigarety a vylezu oknem na střechu, jediné místo z kterého je vidět Doncaster, a navíc nikdo mě tu nenachytá.

Teda to jsem si myslel než se ozve, trochu chrapliví hlas za mnou.

,,Můžu si přisednout?"

Otočím se a zahledím se opět do té modře.
Lehce kývnu.
Louis si přisedá ke mě.

Chvíli v tichosti sedíme.

,,Našel jsi moje místo. Sem jsem chodil odmalička.
Vždycky se tady dalo dobře přemýšlet. Nebo být chvíli sám."

Pronese do ticha Louis.

Otočím se na něj.

,,Je tady hezký výhled. A navíc aspoň nemusím jít kouřit před dům."

Odpovím mu.

,,Nemáš jednu cigaretu navíc?"

Zeptá se mě.

Z kapsy vytáhnu krabičku a podám mu jí.

Louis si vytáhne jedu cigaretu, vloží si jí mezi rty a zapálí si.

Už zas mi v hlavě jdou hříšné myšlenky, vypadá tak božsky.

S poděkováním mi podá krabičku zpět.

,,Neříkej to našim. Mamce jsem slíbil, že už kouřit nebudu, dělám to jen ve výjmečných případech.
Nechci jí zklamat."

Šeptne jeho sametovým hlasem.

Tolik bych si přál zjistit co za výjmečnou situaci prožívá.
Ale nechci být vlezlej.

,,Budu mlčet."

Odpovím mu, odvrátím se aby nespatřil tu zvědavost na mém obličeji.

,,Co chceš zítra dělat?"

Zeptám se ho.

,,Vemu tě na hřiště. Zahrajem si fotbal. Tam jsem sám sebou."

Odpoví mi.

Ulekem se na něj podívám.

Jediné sporty které jsem schopen dělat je běh a posilovna. Fotbal je má noční můra. Ale nadruhou stranu, uvidím Louise v šortkách.
To si nesmím nechat ujít.