Au pair

New Challenge

Harry

Žil jsem v Londýně už skoro sedm let. Připadal jsem si jako v pasti. Na to že je to město velké, bylo pro mě malé.
Možná to bylo tím, že jsem svého bývalého viděl na každém rohu.
Vše mi ho tu připomínalo.

Měli jsme před svatbou, já byl šťastný, vše jsem měl perfektně naplánované.
V den svatby, jsem nečekaně vešel zpět do našeho domova. Zapoměl jsem si manžetové knoflíky.

Nachytal jsem ho se svým nejlepším přítelem.
Jak patetické.
Já jsem plánoval svatbu, a on mezitím šukal s Nickem.

Svatba se samozřejmě nekonala.
Zpřetrhal jsem veškeré kontakty. Opustil oblíbenou práci učitele.
Utápěl se ve smutku.
Hllavně v alkoholu.
Whisky zažene všechnu bolest ne?

Když už to trvalo druhý měsíc, a já se neozýval ani domů, přijela má sestra za mnou.
Jakmile spatřila trosku kterou jsem byl, dovlekla mě do sprchy.
Kde na mě pustila studenou vodu.
Dala mě do kupy.
Musím přiznat, že mi její přítomnost hodně pomohla.
Viděl jsem, že takhle nemůžu žít.
Začal jsem posilovat, a chodil na různé kurzy. Do doby než se rozhodnu co budu dělat.

Ačkoliv jsem se změnil, narážel jsem v Londýně na ně.
Vždy mi připoměli bolestnou vzpomínku.
Už jsem se neutápěl v tom, že mi ublížili, ale v tom že jsem sám.
Krom rodiny nemám nikoho.

Díky Phillovi, mému bývalému jsem přišel i o jediného kamaráda.
Rozhodl jsem to změnit.
Na internetu jsem našel inzerát na práci v Doncasteru.

Byl sice adresován zřejmě pro dívku, ale zkusil jsem to.
Hledali někoho na hlídání dětí, starání se o domácnost.
Byl jsem učitelem, takže děti miluju, mám s hlídáním své zkušenosti.
Co se týče domácnosti, jsem puntičkář na úklid, v tom by taky nebyl problém.
Vařit umím s přehledem.
Ozval jsem se.

Ani né do týdne jsem měl v centru Londýna sraz s Paní Deakine a jejím mužem.
Byli to příjemní lidé už od pohledu.
Paní Deakine mě informovala, že se s manželem chystá do Ameriky, kvůli jeho práci.
Potřebuje někoho kdo by se postaral o jejich děti.
Ti nechtěli opustit rodné město, proto se rozhodli najít pomoc.
Domluvili jsme se, že nastoupím za dva dny.
Seznámím se s nimi, a s domácností.
Oni potom koncem měsíce odjedou.
Bral jsem to.
Byla to výzva, starat se o sedm dětí. Přičemž nejstarší syn Louis je od mě jen o sedm let mladší.

Sbalil jsem se, a večer se sešel s Gemmou v baru, abych oslavil novou kapitolu svého života.
Toho večera řekla osudnou větu.

,,Třeba se tam zamiluješ.
Zůstaneš tam.
Bude z tebe maloměšťák."

Smála se.

,,Já se tam nejedu zamilovat.
Ale pracovat. Odpočinout si od chlapů."

Odpovím jí.

,,Ale bráško, zamilovat se je lidské. Přijde to ani nevíš jak."

,,To je sice možné, ale po tom co mi Phill udělal nemám náladu na žádného chlapa.
Na víc asi nebudu mít čas.
Je tam sedm dětí. Budu rád když je zvládnu zabavit, a postarat se o ně."

Oddechnu a upiju piva.

,,Třeba se zamiluješ do jednoho z těch dětí. Kolik že je tomu nejstaršímu?"

,,Sedmnáct.
Gemmo nech toho.
Je to ještě dítě.
Navíc nemusí být gay. Radši pojď pít."

Šťouchnu do ní, abych přerušil její mluvu o tom že se zamiluju.
Nestojím o to.
S láskou jsem skončil.

****

Stál jsem i s kufry na nádraží Doncasteru a čekal na Jay Deakine.

Doma jsem si to nepřipouštěl, ale byl jsem celkem nervózní.

Co když se těm dětem něco stane až budou jejich rodiče pryč?

Co když jim nesedu a budou mě nenávidět?

Doufám, v nejlepší, ale očekávám nejhorší.

Po hodince jsem vstupoval do krásného velkého domu.
Není se co divit, vždyť zde žilo devět lidí.
Hned u vstupu byla prostorná šatna a naproti dveřím schody do patra.

U schodů stáli vyrovnaní děti.
Ten pohled mi přišel směšný, byli seřazeni podle výšky.
První stála tmavovláska neskutečně podobná Jay.
Hned vedle ní byla o trochu drobnější blondýnka.
Pohled mi sklouzne na hnědovláska hned vedle ní.

To musí být ten Louis.

Je drobnější postavy, a ty oči.
Takovou modrou jsem u nikoho ještě neviděl.
Možná, že měla Gemma přece jen pravdu.

Možná se tu zamiluju.