Au pair

Confused

Louis

Po snídani, kterou jsem strávil pod Harryho pohledem, jsem se vydal s Daniell na jarmark do města.
Vypadalo to na perfektní den.
Dani vypadala opravdu nádherně, a já se snažil působit vyrovnaně.
Ač mě trápila ta věc s líbáním.
Nechápal jsem proč necítím při polibcích to samé co předtím. Kde se stala chyba?

V Dani to být nemůže, pořád je stejná.
Její vlasi blond, oči modré jako její bratr.
I povahou je stejná.
Občas bláznivá, soucitná, a hodně extrovertní, nikdy jsem se s ní nenudil. Ale dnes je to jiné. Nevím jestli to cítí i ona, ale když s ní kráčím na náměstí je mezi námi nezvyklé ticho.

Vždycky jsem si s Dani měl co říct, ani jednomu z nás se pusa nezavřela.
Bylo jedno, že jsme se viděli celý den, prostě vždy tu bylo něco k probrání.
Ale dnes ne.
Dobře, já jsem měl důvod, zmatenost, ale co ona?
Proč nemluví?

Na náměstí byli stánky, byl to jarní trh, kde jste mohli koupit čerstvé ovoce a zeleninu, kytky, keramiku, knihy, oblečení či domácí kosmetiku.
Prošli jsme si stánky, a já pro Dani koupil růži. S úsměvem jí přijala a lehce líbla na rty jako poděkovaní.

,,Je krásná Lou. Děkuji."

Šeptne mi do ucha.

Usměji se na ní, a cítím že je vše v pořádku. Jako by to ticho mezi námi zmizelo.
U dalšího stánku si dáme svařák.
Ten rozváže naše jazyky, a rozpovídáme se o dnech kdy jsme se neviděli.

Po obědě v naší oblíbené restauraci se vydáme k hřišti.
Liam a Niall na nás čekají. Jelikož je dost hezky rozhodneme se jít na další z oblíbených míst, cestou si nakoupíme marshmellony, klobásky a pečivo. Liam sežene alkohol, a vyražíme k našemu místu kousek za Doncasterem.
Je to v bývalém táboře pro děti.
Je zde pergola, pár chatek, a ohniště.
Od těch chatek máme schovaný klíč, dostali jsme ho od starosty, za to že se o tábor staráme.

Zatímco kluci připravují oheň, já si odemknu mojí a Dani chatku, abych vzal naše schované skládací židle a stolek.

Plánoval jsem udělat večer nezapomenutelný. Dani si to zaslouží, rozhodl jsem se pro trochu romantiky.
Nechal jsem kluky připravit ohnišťě a Dani jídlo, sám jsem vyšel na louku. Sesbíral jsem luční kvítí.
Tajně jsem se proplížil zpět do chatky a kytku dal do vázy.
Šel jsem ke skříňce, kde jsme měli ruzné svíčky, vazl jsem je a na stolečku u kytky jsem z nich vytvaroval srdíčko.
Snad se jí mé gesto bude líbit.

Večer byl opravdu krásný. Bavili jsme se skvěle Ni dokonce vytáhnul kytaru, a tak jsme si zazpívali.
Vše probíhalo podle plánu.
Vzal jsem Dani za ruku a pomalu jí táhnul k naší chatce. Oči se jí překvapením rozsvítili.

,,To je nadhera Lou," zašeptá, a obmotá mi ruce kolem krku.

,,To protože ty jsi nádherná."

Odpovím jí a políbím.

Polibek mi je oplacen a je prohlouben.
Něžně jí dovedu k posteli kde jí položím.
Chci pokračovat v dotecích po jejím těle, když jsem otočen. Dani si na mě sedá, nakloní se ke mě, a šeptne.

,,Jsi si jistý, že to chceš? Celý den jsi divný. A ani ti nestojí, co se děje Louisi?"

Podívám se na ní a v jejich očí spatřím zmatení. Sám přesně nevím co se smnou děje. Proč už mě má holka nepřitahuje. Proč si místo ní najednou představuju zelené oči, a svalnatější postavu.

Okamžik, kdy jsem chtěl vrátit vše do původních kolejí je pryč.
Lehce jí ze sebe odstrčím, a vyklouznu z chatky.

Kluci už venku naštěstí nejsou.
Vemu si flašku nevypitého vína, a odkráčím pryč od našich chatek.

S flaškou dojdu k nedaleké řece, posadím se na kámen u břehu. Sice je tma, ale ta mi nevadí, ani strach nemám.
Tady se mi nemá co stát.
Měl bych konečně najít odpovědi na mé otázky.
Podle všeho, nejsem jen na holky.
Díky příjezdu naší chůvy jsem zjistil, že se mi líbí i kluci. Konkrétně on.
Harry Styles.
Nahnu si láhev a dopiju na ex zbytek vína.
Láhev neekologicky nechám opřenou o kamen, a vyrazím zpět k táboru.
Jsem před dveřmi abych si promluvil s Daniell, když zaslechnu její hlas.

,,Nevím co se s ním děje. Nechce mi to říct. Utekl odemně, to nikdy neudělal."

Je slyšet vzlyk.

Sakra, rozplakal jsem jí. To jsem nikdy nechtěl.

,,Bojím se o něj Zayne. I když se vzdalujem a není to jako dřív, pořád ho mám ráda. Je to můj první kluk, můj nejlepší přítel. Měli bychom spolu umět mluvit narovinu."

Zazní její uplakaný hlas plný bolesti.

Otočím se a tentokrát popadnu flašku vodky.

Upíjím a kračím zpět domu.

Měl bych se s Daniell rozejít.
Měl bych se narovinu přiznat.
Jenže co mi to přiznání dá?
Co když Harry není na kluky?
Ani ho neznám.
Budu pak po Doncasteru znám jako bišonek.
Třeba by mě nechtěli ani jako kapitána.
Jsem buznička.
Dam si větší doušek vodky, po nemž se mi začnou motat nohy.
Naštěstí jsem už kousek od domu.

Potichu otevřu.
A snažím se i potichu dojít do pokoje.
Ale to jde ztěžka. Dělám hluk, což zřejmě donutí vylézt Harryho.

Zeptá se mě zda potřebuju pomoct.
Nejraději bych mu řekl, že ano.
Potřebuju ošukat. Abych zjistil na koho vlastně jsem.

Raději se zavřu v pokoji.
Vysvléknu se, a natáhnu na sebe adidas tepláky a triko.
V koupelně si omyju obličej, a dostanu šílenou chuť na cigaretu.

Z batohu si vytáhnu oblíbenou krabičku a vylezu z okna, na své místo na střechu.

Vidím že je obsazené.
Jeho siuleta za měsíční záře je nádherná.
Taky má u mě plusové body za kouření.
Sice je to ošklivý zlozvyk, ale něco na tom jak drží cigaretu v ústech je.
Něco nesmírně přitažlivého.

Přikradu se za ním a přisednu si.

Chvíli tlacháme, než se optá co chci zítra dělat.
Věděl jsem přesně kam ho vemu.
Jeho panika v očích se nedala přehlédnout.
Nehodlal jsem však  a tom nic měnit.
Fotbal mě baví, chtěl jsem aby mě viděl hrát. Možná jsem se chtěl předvést v tom co mi jde.

Harry se na mne otočí, v jeho očích se odráží hvězdné nebe.
Chtěl jsem nadnést vtipnou poznámku, ale ten pohled mne uzemnil.
Ztrácel jsem se v něm. Cítil jsem husinu na mém těle, i moje srdce poskočilo.

Než stačil cokoliv říct, sebral jsem se a s tichým přáním dobré noci jsem odešel do domu.

Hned jak jsem za sebou zavřel dveře pokoje jsem se sesunul na zem.
Proč se mi tohle musí dít?
Chtěl jsem klidný a šťastný život s Dani.
Místo toho mám v hlavě tenhle zmatek.
Může za to Harry.
Kdyby nevzal tu práci, byl bych určitě teď na chatce s Dani v náruči.

Dani!
Musím si zapnout mobil, určitě má strach. Nezaslouží si abych se takhle choval.

Vytáhnu mobil z mikiny a zapnu ho.
Mám tam zmeškané hovory od Dani a taky zprávy.

Lou, kam si zmizel?

Prosím vrať se, promluvíme si.

Boo! Ozvi se prosím. Nic se neděje. Tohle se může stát každému.

Napiš mi. Nebo zavolej že jsi v pořádku.

Víš, že jsem tu pro tebe, ať se děje co se děje. Vždycky tu budu.

Po přečtení je mi ještě hůř. Nezasloužím si takovou holku.
Zas brečím.
Odepíšu jí.

Odpusť mi to Dani. Jsem vůl. Jsem doma.
Promluvíme si později. L

Mobil pro jistotu zase vypnu.
Potřebuji si vše promyslet.
Je mi jasné, že se zítra rozhovoru s Dani nevyhnu.
Mám jí říct pravdu?
Nebo se mám vymluvit na rodiče?

Nikdy jsem jí nelhal.
Věděl jsem, že aspoň jako kamarádku jí nechci ztratit. Pořád je pro mě důležitá.
Řeknu jí pravdu.