ŠIKANÁTORKA MIKAILA

Rty

"Nech. To."

"Když já musím.."

"NE! Nemusíš nic. Prostě toho nech."

Mikailiny rty. Mikaila má hrozně suché rty a i když říká, že si je maže balzámem, nevěřím jí. Já si rty balzámem mažu a sušenky z nich nejsou!

To si takhle sedíme v lavici, já vyčerpaně vydechuju po matematice, když v tom uvidím něco příšerného.

" Mikailo, nech ty rty!" zaječím. Jsem si jistá, že se na nás otočilo pár zvědavých (otravných) spolužáků.

"Když já si to musím strhnout.." dívá se na mě, jak kdybych jí ubližovala. Nepřestává si prsty odtrhávat kousky kůže z jejích rtů.

"Aaa, přestaň!" sáhnu jí po ruce, takže už nemůže nic dělat. Dívá se na mě smutným pohledem, snad abych dál jí nechala trhat si rty?

"Ne." řeknu rázně. Pořád se na mě dívá ublíženě. Po chvíli její ruku pustím, chci se napapčit a číst supr fanfikci o Vadimovi.

Zvednu zrak z mé bagety (hádám, že to byla bageta, ty žeru pořád) a vidím, jak má Mikaila strhanou kůži ze rtů. Kriticky se na ní podívám a povzdechnu si.
Následuje dlouhá přednáška o tom, že by si rty neměla trhat a proč. Vím, že to udělá znovu, ale musím jí vynadat.

Mikailo, NECH TY ZASRANÝ RTY BEJT! A taky ty chudáky vyživuj.
Tohle mě ani tak neštve, spíš mě to znepokojuje.