Veřejné záchody jsou, jak je všemi obecně známo, velká potíž. Velká nechutná potíž. Kdo ví, co lidé před námi na toaletě prováděli. Základní a mateřské školy jsou nejhorší. Myslím, že v naší mateřské škole záchodové kabinky ani neměly dveře. Proč by taky malé děti potřebovaly dveře a soukromí? (-.-) Na naších základkách dveře byly, jenže bez klíče. Co může být horšího, než špinavá toaleta, ve které ani nemůžete mít soukromí? Navíc, co když nutně potřebujete na záchod?!!
Takový problém jsme s Mikailou měli velmi často. Zvlášť v úterý, před hodinou tělocviku. Bývalo to hrozné, při běhu jsme se málem počůrali. Naštěstí jsme měli před tělocvikem hodinu přestávky. A tak začala naše tradice.
Každé úterý jsme honem zhltli oběd (já ho jedla, Mikaila tam buď nebyla nebo se v tom jen šťourala), utíkali do šatny se obléct a pádili jsme do obchodní galerie Moritz. Proč právě tam? Měli tam veřejné záchody. Nejen nějaké záchody, ale záchody s dveřmi. Navíc v nejnižším patře je Billa, tudíž jsme si tam koupili i něco na zub. Nebo cestou zpátky ledovou tříšť.
Jít potom zpět na tělocvik nebylo nic skvělého, ale celkem se to i dalo.
Mikailo, děkuji za všechny cesty za čůráním. Cestovat tam s tebou bylo velmi milé.
ČTEŠ
ŠIKANÁTORKA MIKAILA
ParanormalAneb jak je Calvina na mě zlá. O tom, že je to má nejhorší kamarádka. Světový bestseller o velkém přátelství.. Tak nějak.
