ŠIKANÁTORKA MIKAILA

Kakao

Při tomto slově byste si představili, že na mě Mikaila to kakao chrstla, prskla a kdo ví co.. Ale ne. Tentokrát to bylo něco milého. ( :) )

Byli jsme na školním výletě s devátou třídou. Prostě poslední výlet se základkou. Bylo to fakt super. Prvně jsme přijeli a nebyl signál, jen na kopci u studny (wtf, proč byla studna na kopci). O wifi ani nemá cenu mluvit. Chatky s přivřenýma očima ok, škrábance od duchů, koupelna společná, na sprchách jen závěsy, obří pavouci lezoucí z umyvadel, aktivity klasicky děs, jídlo nic moc, ale pohodový kuchárci a super les (do kterého jsme nechodili, paní učitelko, neee ;) ).

Snídani jsme s Mikailou moc nestíhali, proč jí sakra dělají ráno?? Ale jednu jsme stihli. 
Když jsme se tam doplazili, moc lidí tam nebylo. I přes to jsme drapli rohlík a šli jsme si sednout ven před jídelnu na lavičku. Byl pěkný slunný den a my byli vyřízený. Nějaký pipiny si šly před nás ve sportovních podprsenkách hrát volejbal nebo co.. No pohoda, nee??

Jenže jsem dostala žížu. To je v pytli, pohoda je pryč...
 Napadlo mě, že Mikailu požádám, aby mi doběhla pro šálek kakaa. Myslela jsem, že mě pošle do háje, znáte Mikailu.. Ale ona opravdu vstala a šla do jídelny!! Dlouho jsem čekala, Mikaila se tam loudala, ale nakonec vyšla i s hrníčkem pro mne. Byl moc pěkný s kočičkou. 

To bylo velmi pěkné gesto. Nevím, proč jsi na mě byla takhle hodná a ještě vybrala hrníček s micinkou, ale děkuji. 




Můžeš mi nosit kakajo častějc, dikec.