Už ani nevím jak se jmenoval
Ale vím že
měl takový hluboký a tmavý oči
co lhali všem holkám
pro který napsal sonet tak krátkej
že skončil dřív než stihla ráno připravit kávu
-
Že prej je všechny strašně moc miluje
A že by bez nich nemohl žít
Na kytaru vybrnkal něco od Kryla
A pak prásknul za sebou dveřma
jen co slunce vykouklo za obzorem
-
Slečny pláčou do hrnku s kávou
a říkaj si že
Ten hajzl!
Ten mizera!
-
A on vykračuje si městem cestou domů
a u toho si píská
a vůbec ho nezajímaj všechny ty ubrečený oči co za sebou nechal
Sedne si do baru
a bude klukům vyprávět jak byla tam dole zrzavá
jak tamta měla tvarohový stehna
a to byste nevěřili jak ta nahlas křičela!
a nebo že dlouho nelíbal tak sladký rty
-
A holky zatím nad ranní kávou pláčou
A říkaj že
ten hajzl!
Ten mizera!
-
Radši už nikdy nevěř klukům
co ti napíšou milostnej sonet na dvě tři zavzdychání
A radši nevěř klukům
s očima jako noc
A těm co jsou vlastně od pohledu
jen sběratelé nočních košilek...
