Jeden jediný večer mi změnil život. Apeluju na vás pokud má váš panelák 12 pater a potkáte někoho kdo jede do 13. Nemusí to být hned blázen. Ale vás zase nemusí ze zvědavosti potkat dobré věci.
Probudil jsem se ve zvlaštní mísnosti. Ležel jsem na posteli kterou bych přirovnal spíš nemocničími lůžku. Byla to zvláštní mísnost. Vybavení bylo skromné. Naproti postali byli dveře a naproti již zmíněním dveřím bylo okno. Ze zvědavosti jsem roztáhl zavěsy ale za sklem byl pouze výhled do dálky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nevím co tu dělám nebo kdo mě sem dostal, ale jedno vím jistě. Tohle není můj pokoj a nejsem u sebe doma. Po chvíli sezení na posteli jsem uslyšel zvuky. Vyšel jsem tedy na chodbu a zvědavě šel za zvukem. Prosím ať to nejsou další problémy. Tiše jsem šel chodbou za zvukem a došel jsem k otevřenym dveřím, zjevně do jídelny. Nejistě jsem si sedl na židli a všiml si talíře. Jediné co na talíři leželo bylo červené jablko. Vzal jsem ho o ruky a přemýšlel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Celkem jsem váhal. Co se stane když ho ochutnám. Otrávím se jako Sněhurka? Způsobí snad něco jiného? Nebo je to jen obyčejné jablko a nic mi neudělá? Je možné něčemu ve 13 patře věřit? Z přemýšlení mě vytrhl hluk a jablko mi leknutím vypadlo z ruky. Následně se jablko odkutáleko pryč jako by snad chtělo abych ho následoval. Chtě nechtě jsem tento hloupý vnitřní pocit poslechl a jablko následoval. Šel jsem opět chodbou. Hlavou mi létali myšlenky ohledně chlapce. Měl jsem pocit že ho vidím stále a přitom nikde. Byl to děsivý pocit. Nelíbilo se mi to tu. Chci domů ale výtah byl v nedohlednu. Jako by snad patra pode mnou najednou přestala existovat. Brzy jsem došel k jedné stěně. Bylo na ní zrcadlo. Přišlo mi ale jiné než ostatní zrcadla. Opatrně jsem se ho dotkl prstem a ono se rozvlnilo. Jako by to byla vodní hladina.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Co to jen s tímhle patrem je? Opět mě z přemýšlení cosi vyrušilo. Byly to kroky přímo za mnou. Opět jsem stuhl. Prosím já už nechci. „Á tak ty ses už vzbudil" ozval se hlubší hlas za mnou a já stuhle stál. „Mohl by jsi koukat na mě když s tebou mluvím?" promluvil ten hlas jen přísněji a já se nervózně otočil. Můj pohled se ocitl na chlapci s blond vlasy a nepřirozeně modrýma očima. Měl na sobě ten župan co včera když jsem ho viděl a stejně tak ty červené kraťasy. Z jeho zad vystopovala temná černá křídla co zabírala prostor v chodbě takže kdybych ho chtěl obejít nejde to. Tvářil se zvláštně. Naháněl mi strach. Udělal jsem proto krok do zadu, jenže on v tu chvíli udělal krok dopředu.
