Ze stálého šoku mě vyrušila rána. Bylo to jako prásknutí dveřím jako by někdo šel po schodech a teď práskl dveřmi. Lekl jsem se a nevěděl co teď. Slyšel jsem jak někdo škrká jakýmsi ostrým předmětem do zdi. „Jinie kdepak jsi?" Taehyungův hluboký hlas se nesl chodbou. To jde zabít i mě? V mžiku jsem vypl televizi a dal jsem se na útěk abych si našel skrýš. „Jinie přece jsme se dobře bavili neschovavej se" jeho hlas se odrážel od zdí. Byl daleko ode mě ale přesto tak blízko. Proběhl jsem i mísností s růžovými šátky a omamnou vůní. „Jinie zase si hrajeme na schovavanou?" chtěl jsem od něj pryč. Jak jsem se mohl nechat svézt? Vždyť je to vrah, padlí anděl a bůh ví co ještě. Jistě mě zabije. Pomalu mi ale už dochazeli síly z běhu a paniky. Ale běžel jsem dál. Když tu náhled stejná chodba jako když jsem navšítivil 13 patro poprvé. Tmavá chodba osvícená svícny a na jejím konci. Och můj bože VÝTAH! Moje jediná záchrana. Běžel jsem co nejrychleji k němu a už už byl skoro u něj, jenže Taehyung je Taehyung a zjevil se přesně před výtahem. Čekal mě proto rychlí obrat. Hodně rychlí obrat. Slzy mi vtrhli do očí. Já nechci už nechci. Bylo to fajn a tak ale tohle je příliš. Bojím se ho. Chci domů. Chci aby tohle vše byl jem sen. Povedlo se mi nakonec skrýt v kuchyni kde jsem se schoval ke skříňce a klepal se.
ČTEŠ
13 patro
FanfictionJeden jediný večer mi změnil život. Apeluju na vás pokud má váš panelák 12 pater a potkáte někoho kdo jede do 13. Nemusí to být hned blázen. Ale vás zase nemusí ze zvědavosti potkat dobré věci.
