13 patro

12.

V duchu jsem se modlil aby mě nechal být. Ovšem slyšel jsem jak vešel do kuchyně. Vzlyky jsem se snažil tišit rukou. Bál jsem se. On se brzy objevil vedle. Zvedl mou hlavu prstem a já byl nucen kouknout se do jeho očí. Nebyli už nepřirozeně modré jako při prvním setkaní. Nebyli ani krvavě rudé jako při druhém setkaní. Byli tmavě hnědé a plné chladu. Sledoval mě jako opravdovou oběť. Následně mě lechce líbl na rty a zhodil mě do lehu. Bylo to jako by si mě snažil podmanit. Nožem co měl v ruce mi začal rozřezávat jeho košili co jsem měl na sobě. Nohou se mě pokoušel trochu i dráždit v rozkroku. Jenže to jsem nevnímal tolik jako nůž, který opčas zavadil i o mou kůžu a já cítil tenké pramínky krve. Strach brzy vystřídala vlna adrenalinu. Jestli mám zemřít tak nehodlám být u toho znásilněnej. Povedli se mi mu nůž vyškubnout a nohou odkopnout za něj. Koukal na mě lechce zmateně a já zaťal pěst a praštil jsem ho do obličeje. Skočil jsem po něm a začal jsem do něj bušit. On se trochu bránil ale ne moc nechápu ho. Chtěl jsem mu ustědřit ještě jednu ránu než se rozeběhnu znovu hledat výtah, jenže to co jsem spatřil pode mnou nebyl věznitel. Bylo to malé dítě. Respektive chlapec s dětskou tváří. Vypadal tak nevině, najivně, bezbraně. Sledoval mě upřeně. Takhle byl Taehyung nejkouzelnější na světě když nepočítám jeho křídla o která zdá se přišel. Nedovedl jsem ho už víc praštit. Prostě to nešlo. On toho využil a zhodil mě ze sebe pak si vzal nůž a skočil po mě. Teď jsem se opět bál. Zároveň mi došlo jak opravdu jsem bezbraný oproti někomu jako Taehyung. Zdá se tak bezbraný ale dokáže hodně. Dále jsem jen cítil nůž. Ostrý nůž co projel mou kůží. Vykřikl jsem bolelo to. Hrozně moc to bolelo. Moje krev začala barvyt zbytek košile a podlahu. „Taehy.....ungu"vykoktal jsem a snažil jsem mu vykroutit. Chtěl jsem otéct. Síly mě ale opouštěli. Zrak se mi rozmlžil a já upadl do tmy. Mám to brát jako konec? Co udělá s mím tělem?

Pohled Taehyunga:
Všude byla Jinova krev. Jeho bezvládné tělo tu leželo celé od krve. Nezabil jsem ho to vím jistě. Vzal jsem  proto do náruče a odnesl jsem ho do nemocnice. Mám tam jednoho známéjo je trochu jako já. Ptáte se kdo jsem já? Odpověd je jednoduchá. Padlí anděl. Jinův bývalí strážný anděl. Zhřešil jsem tak jsem tady. Skontrolujte si ale že ve vašem paneláku nebydlí ve 13 někdo jako já. Bez vás slábneme. S vámi stratíme křídla ale je to pak už na nás. Omotat si vás kolem prstu jde snadno a Jina hlavně.