The story of Harry,otherwise

01

Harry:

Stáli jsme ve dveřích velké síně, bylo tam dohromady pět stolů,4 kolejní a jeden učitelský, šli jsme všichni prostředkem rovnou k stoličce na které byl starý špinavý klobouk , vedle kterého si profesorka Mcgonagalová stoupla
Všichni na nás koukali a čekali a najednou ten Starý klobouk ožil a začal zpívat, všichni byli ticho a poslouchali,nejspíš je tohle asi tady normální tak jsem poslouchal taky až konečně ten klobouk přestal zpívat
"Tak děti , po přečtení vašeho jména se posadíte na tuto stoličku a já vám na hlavu posadím Moudrý klobouk , který vás zařadí do vaší koleje"řekla profesorka a vzala si do ruky ten klobouk aby nám ho ukázala,v druhé ruce měla pergamen
A začala vyvolávat různá jméa která jsem neznal
"Draco Malfoy!" Slyšel jsem a viděl jak si to ten blonďák namyšleně jde ke stoličce, jeho hlava se dotkla jen na chvilku moudrého klobouku a hned bylo jasné kam půjde
ZMIJOZEL!
Malfoy se s povýšeným výrazem a za potlesku jeho nynější koleje rozešel ke stolu, když se posadil koukal se na mě a povytáhl obočí jeho výraz jasně říkal 'Tak ukaž se Pottere!' Ale přestal jsem na něj zírat jelikož bylo vyvoláno další jméno ,které mi bylo povědomé
"Hermiona Grangerová!"
Chtěl jsem vědět komu to jméno patří a po tom zjištění jsem se zarazil, na stoličce teď seděla nervózní dívka z vlaku s bujnou hřívou, která mi byla povědomá stejně tak jako teď její jméno...bylo to divné , po dlouhé chvilce jsme se konečně dozvěděli kolej této dívky
NEBELVÍR! Teď se mi do Nebelvíru chtělo o to víc
"Ron Weasley"
Tak teď jsem zpozorněl a čekal, nebylo to moc dlouhé a tak to hned bylo vysloveno
NEBELVÍR!
za potlesku si Ron šel sednout a všichni mu gratulovali , pak bylo dalších 6 jmen a pak já...
"Harry Potter"
Velká síň stichla a všichni koukali na mě jak si sedám na stoličku
'Jsi velmi chytrý a odvážný chlapec to jo, a máš dobrou hlavu to se mi líbí stejně jako tvá kuráž a máš také dobré srdce bojovníka, hodil by ses do nebelvíru ale je tu i to, že by ses nejradši ukázal celému světu, chceš ukázat všem co v tobě je , co dokážeš a že máš velikou moc , ach ano zmijozel by ti to v tom moc pomohl hodil by ses tam , 'řekl moudrý klobouk a já zpanikařil
'Ne do zmijozelu ne!' řekl jsem si v hlavě.
'Že ne? Ne zmijozel?'
'Ne! Žádný ZMIJOZEL!' Opakoval jsem si pořád v hlavě
'Nu dobra ať je tedy po tvém bude to tedy..
NEBELVÍR!
Rozeznělo se velkou síní a já si oddechl, a za velkého potlesku si sedl ke svému kolejnímu stolu na proti Ronovi všichni mi gratulovali k Nebevíru a dvojčata Weasleyovi začali vyřvávat "Máme Pottera! " Máme Pottera!"
Chytli se toho všichni a začal to vyřvávat celý Nebelvír
Musel zasáhnout Brumbál aby všichni byli zticha ,pak byla na řadě Lily , posadila se na stoličku ,všichni na ní zírali stejně jako na mě a já si všiml výrazů profesorů, dvěma z nich dokonce ukápla slza z pohledu na mou sestru jen já nevěděl Proč! Dokonce i Brumbála se tvářil překvapeně , u lily to trvalo stejně dlouho jako u mě a pak se to rozeznělo celou velkou síní
NEBELVÍR!
A bylo to stejně jako u mě, obrovský potlesk a vyřvávání
"Máme i Potterovou! "Máme i potterovou!" Lily si sedla vedle mě a já ji hned objal s velikou radostí
"jsem tak rád že tu budeme spolu ve stejné koleji sestřičko" řekl jsem a pustil ji z obětí
"já taky bratříčku to se neboj však mi všem ukážeme co jsou zač Potterovi!" řekla plná nadšení nad čímž jsem se začal smát a ona se mnou, začali jsme si povídat a mezitím byly rozřazeni poslední studenti,začala večeře a já byl rád že Ron nesedí vedle mě ale na Proti jelikož se zase přecpával jak tomu bylo zvykem, rozhlédl jsem se kolem sebe a zahlédl Hermionu ,tu dívku z vlaku také se na mě podívala a usmála se, pořád jsem nemohl přijít na to proč mi je tak povědomá , bavila se tam s nějakým klukem o rok starším, tak jsem na ni přestal koukat a dojedl svoji večeři po které jsme se všichni vydali za prefektem do naší koleje,
"proč to musí být tolik schodů!" vykřikla Lily když viděla všechny ty schody které musíme vyjít než se dostaneme na naší kolej přičemž se všichni okolo rozesmáli, po tom co jsme dorazili k obrazu buclaté dámy nám Percy řekl pár věcí a po té heslo které si máme všichni pamatovat,a pak jsme konečně vešli dovnitř a ocitli se v úžasné společenské místnosti, ani jsem nevnímal co kdo říkal a jen koukal kolem sebe otáčel jsem se pořád dokola abych si tu všechno prohlídl a moc se mi to líbilo zrovna jsem se otáčel ke krbu a omylem do někoho narazil
" promiň mi to já jsem nevnímal...to jsi zase ty?" zasmál jsem se když jsem uviděl do koho jsem narazil byla to ta Hermiona, pousmála se ale moc šťastně nevydala, nic mi neřekla a šla pryč, bylo to divné...řekl jsem snad něco špatně?
nemohl jsem nad tím přemýšlet jelikož do mě drkl Ron ať se jdeme podívat na náš pokoj, tak jsem šel náš pokoj byl úplně vzadu ,měli jsme ho dohromady s Fredem , Georgem a s jedním klukem kterého zařadili přede mnou ,
" jsme Harry a Ron a ty jsi?" zeptal jsem se ho " vím kdo jste , já jsem Jeremy Williams" představil se Blonďatý kluk
"takže tohle je pokoj nás pěti?" zeptal se Ron s úsměvem zřejmě měl radost že je na pokoji se mnou a s bratry
"chyba Rone" ozval se George
"nás šesti" doplnil ho Fred a já se usmál nad tím jak se neustále doplňují
" aha a kdo je ten šestý?" zeptal jsem se a odpověď přišla sama do pokoje
"to jsem já!" řekl někdo za námi a mi se otočili aby jsme viděli o rok staršího kluka s hnědými vlasy , byl to ten samí který si povídal s Hermionou
"to jsou ti nový?" zeptal se dvojčat a ti kývli na souhlas
"Jo Tohle je Harry a Jeremy a tady je náš Bratr Ron" představili nás dvojčata
"skvělý já jsem Jason Granger" představil se a já se podivil...to je její bratr?
"ty jsi bratr Hermiony?" zeptal jsem se ho a on se podivil
"ano... ty ji znáš?" zeptal se a já kývl na souhlas
"ne tak úplně jen jsme se potkali ve vlaku" odpověděl jsem a dál jsme to neřešili, povídali jsme si s klukama dlouho a zdálo se že ten Jeremy je fajn kluk se kterým je sranda, ale začali jsme být unavení a tak jsem si šli lehnout , kluci po chvíli usnuli ale mě to nějak nešlo, tak mě napadlo si sednout do společenky ke krbu, už jsem si chtěl sednout na gauč ale viděl jsem že tam už někdo sedí, byla to Hermiona, neviděla mě, mela totiž nohy přitažené k tělu a tiše vzlykala, opatrně jsem se k ní posadil a dal jí ruku na rameno,
"Hermiono?" promluvil jsem a ona opatrně zvedla hlavu, slzy ji proudem tekly po tváři, až z toho člověku bylo smutno,neptal jsem se na nic a objal ji aby se vybrečela , což se taky stalo, snažil jsem se jí uklidnit a také se mi to po nějaké chvíli povedlo
"co se ti stalo? proč brečíš?" zeptal jsem se a ona si utřela slzu z tváře a sklopila pohled do ohně
"víš moji rodiče jsou mudlové a moc se jim nelíbilo když mi přišel dopis z Bradavic, nechtěli mě sem ani pustit, celou dobu věděli o tom kdo jsem a tajili mi to, pak se z ničeho nic před dvěma lety pohádali s mím bratrem a já nevěděla proč, ten večer jsem svého bratra viděla naposledy,
pak najednou zmizel a už se nevrátil, máma mi řekla, že bratr byl těžce nemocný a že už ho nikdy neuvidím, každý den jsem brečela,pak když jsem zjistila že jsem čarodějka tak jsem měla radost alespoň z něčeho ale i to mi zkazili,dopis z Bradavic roztrhali a nechtěli o tom nic slyšet , tak jsem chtěla utéct a na všechno kolem zapomenout ale nemusela jsem zarazilo mě v tom zjištění že moje babička žije a že je čarodějka, což byla další lež od mích rodičů, řekli mi že je babička mrtvá jen proto že byla stejná jako já a můj bratr!,nakonec mi babička pomohla a dostala mě sem do bradavic,jsem za to moc ráda ale největší radost jsem měla ve vlaku když jsem hledala tu žábu tak jsem vedle vašeho kupé zaklepala na další a otevřeli mi dvojčata ale když jsme vešla dál abych se podívala jestli tam není ta žába tak jsem nemohla uvěřit svým očím , viděla jsem tam svého Bratra, měla jsem radost jako nikdy před tím a on taktéž pak jsme si celou cestu vlakem povídali a doháněli ztracené 2 roky v domnění že jeden druhého už neuvidíme, a teď když jsem byla ve svém pokoji jsem si přečetla hrozný dopis od rodičů... a tak nějak mě to všechno dostalo a nemohla jsem přestat brečet a absolutně nevím proč ti to tu vše říkám když tě skoro neznám!" vykřikla a já se zasmál
"jelikož jsem ten úžasný Harry Potter a-" nenechala mě to doříct a drkla do mě nad čímž jsme se zasmáli
"je mi líto tohle všechno co se ti děje ale nebuď z toho smutná ber to pozitivně, našla si ztraceného bratra a jsi s ním v bradavicích takže tu s ním teď několik let strávíš svůj čas, takže se netrap za ty dva hloupé roky bez něj ale těš se na těch několik let před tebou které spolu strávíte, navíc jsi tu v bradavicích a budeš se tu učit i se svými přáteli kouzlit , a tví rodiče se s tím tak jako tak budou muset smířit přeci jen jsou to tví rodiče" dopověděl jsem a usmál se na ní a ona mi úsměv oplatila
" takhle jsem na to nekoukala ,moc jsi mi pomohl, děkuji ti" řekla s upřímným úsměvem a já měl radost že už konečně nesmutní
" není zač ale slib mi jedno...že už tě tu takhle neuvidím brečet?" navrhl jsem a ona přikývla
" dobře slibuji, ale ty mi taktéž slib jedno, že když mi kdykoliv bude smutno kvůli tomuhle všemu že mě rozveselíš" navrhla zas ona a já s tím souhlasil a na důkaz toho všeho jsem si jako malé děti přísahali na svůj malíček že to dodržíme, přišlo mi to vtipné což mě v podstatě přišlo všechno...
takhle jsem si povídali ještě asi 2 hodiny než jsem se rozhodli jít spát...

a tak se zrodilo přátelství mezi Hermionou Grangerovou a Harrym Potterem...

doufám že tyto menší zvraty v příběhu vás neodradí od čtení a omlouvám se že to trvalo tak dlouho než vyšla tato kapitola, bohužel jsem byla dlouhou dobu pryč a bez mobilu..takže to ani nešlo, a proto tak dlouhá část.. jen doufám že se tenhle příběh bude líbit stejně jako jeho první díl..

0Sladká_Droga0