Transformers: Svět zkázy

Kapitola 1.

Vesmírná loď, rozrážejíc prach a drobné meteority, se nadsvětelnou rychlostí blížila k Cybertronu. Femme sedící uvnitř pevně svírala kormidlo a soustředěně studovala digimapu po své pravici.

Měla za sebou dlouhou cestu vesmírem, kterým už od dob Velké války stíhala svého zapřísáhlého nepřítele. Před několika stovkami vornů ho ale ztratila a od té doby až do teď jen bezcílně bloudila galaxiemi, zklamaná a naštvaná svou vlastní neschopností. Nyní, když tyto pocity částečně vystřídala lhostejnost a smutek, se vracela domů.

Věděla, že Cybertron se od Války změnil. Už nebyli Autoboti a Decepticoni. Nyní byl každý sám za sebe ve světě zmítajícím se v chaosu. Přesto však se tam chtěla vrátit.

K dosažení její domovské planety jí už zbývalo jen několik set světelných let bez význačnějších překážek. Tairessa tedy loď nastavila na autopilota a po dlouhé době si dovolila přepnout do úsporného režimu.

****

Tairessa přistála během noci u opušrěné autobotí základny a kasáren, kde doufala, že si jejího návratu nikdo nevšimne.

Svoji loď zaparkovala do jednoho z prázdných hangárů, rozsvítila reflektory zabudované v optikách a vydala se na průzkum základny, nejdříve tam, kde tušila, že bude hlavní velitelství.

V prostorném komplexu nebylo pro nezasvěcené jedince a navíc za tmy těžké se ztratit, přesto Tairessa našla cestu k velitelství poměrně rychle. Po motání se úzkými uličkami mezi jednotlivými budovami, konečně dospěla ke svému cíli. Potichu přešla k hlavní bráně budovy a chvilku zápasila se zámkem na přístupový kód. Naštěstí pro ni během Války bývala autobotím špionem a dostávat se přes různé kódy a šifry pro ni tedy nebyl problém.

Když rozklíčovala první kód a v přízemí hlavní budovy odřízla od přístupu energie bezpečnostní systém celé budovy, který se jinak dal vypnout pouze z kontrolní místnosti, kam se nyní chtěla dostat, čekalo na ni nemilé překvapení. Autoboti při svém útěku z této základny rozmístili po všech podlažích nášlapné miny schopné po spuštění usmažit Cybertroniana elektrickým proudem.

Tairessa ovšem byla schopna svými speciálně uzpůsobenými senzory miny aspoň přibližně zaměřit. Pomalým krokem se plížila dlouhou chodbou ke schodišti a přemýšlela, jak se jich zbavit. Napadlo ji, že by snad šly zneškodnit nějakou určitou frekvencí.

Po čase, který jí připadal jako věčnost, se Tairessa konečně dostala do kontrolní místnosti. Zapnula počítač a asi deset kliků přepínala mezi jednotlivými frekvencemi, než se jí podařilo najít tu správnou, jež veškeré miny deaktivovala. Potom vyhledala mapu celého komplexu, kterou si stáhla na svůj paměťový disk, a mohla ji tak optikami promítat. Na mapě Tairessu zaujalo místo pod budovou hlavního velitelství označené jako přísně tajné. Uvažovala, co by tam tak mohlo být, a rozhodnuta to zjistit se vydala zpět do přízemí, odkud se tam pravděpodobně vcházelo.

Kontrolní místnost se nacházela až v úplně nejvyšším pátém patře, femme se tedy vydala po temném schodišti zpět dolů. Nechtěla riskovat jízdu výthem, i když zneškodnila bezpečnostní systém a miny, Autoboti, jenž odtud uprchli, tam mohli zanechat ještě další nástrahy.

V přízemí chvíli optikami zářícími jako dvě baterky skenovala celý prostor, až si všimla většího poklopu v podlaze, téměř dokonale s ní splývajícího. Nad poklopem se na zdi nacházel ovládací panel, jak jinak než opět zamčený, napájený z náhradního zdroje. Tairessa k němu přistoupila a připojila svůj počítač, aby zámek rozkódoval. Dvířka panelu se během nanokliku otevřela. Femme chvíli dumala nad ovládacími tlačítky, pak jedno z nich stiskla.