nová atrakce [FNaF]

Třetí

Z ničeho nic se mi nad obličejem objevil Springtrap.
Springtrap: ,,Hele Greenw-"
Hrozně jsem se lekla, takže jsem se rychle zvedla a svou hlavou udeřila do té jeho."
Já: ,,Ty jelito! Co chceš?"
Springtrap: ,,Do prdele, moje hlava... Já jen, že by jsme na další noc vymysleli nějaký plán. A jelikož já jsem tu ten, co se vyzná v robotice, mohl bych ti nastavit, abys neměla naplánovanou trasu."

Okamžitě jsem přikývla. Takže se budu moct pohybovat jak chci, to je super. Springtrap ke mně přišel a otočil mě k němu zády. Cítila jsem, jak mi na krku něco ťuká. Ani nevím, že tam něco mám, ale tak nevadí. Po chvilce bylo hotovo.

Springtrap: ,,No, uvidíme v noci. Každopádně, co kdybychom se nějak domluvili? Bylo by to lehčí."
Já: ,,Zní to jako dobrý plán."
Springtrap: ,,Fajn. Přemýšlel jsem o tom, mezitím co ty jsi ležela. Museli by jsme ještě poprosit Balloon Boye o to, aby ve tři hodiny vybafl na hlídače. Ty by jsi mezitím šla do ventilace. Musela bys doufat, že bude error, nebo že to zrovna nabude hlídat. Já bych šel jeho dveřmi."
Já: ,,Wow, to zní fakt dobře. Jsi docela chytrá hlavička. Půjdeme za tím Baloňákem?"
Springtrap: ,,Eh, hele, jdi sama."
Já: ,,Ale proč nepůjdeš se mnou? To ty jsi to celé vymyslel."
Springtrap: ,,To sice jo, ale problém je v tom, že já nikdy nevycházím z této místnosti. Jen při automatice, jinak vůbec. Je mi líto."
Já: ,,No... Když myslíš, jdu za ním. Zatím."

Vyšla jsem na chodbu. Při průchodu další chodbou jsem právě Baloňáka potkala. Někam zrovna šel.

Já: ,,Ahoj! Zrovna jsem tě hledala. Potřebovala bych od tebe něco."
Baloňák: ,,No jasně, povídej."
Já: ,,Mohl bys ve tři hodiny bafnout na hlídače? Máme takový plán."
Baloňák: ,,Jasně. Myslím, že by to šlo."

Jakoby čas byl s náma, zazvonily hodiny. Opět jsme se automaticky vydali na svá místa. Nebo... Já a Springtrap. Ostatní prostě zmizeli. Já opět k automatu. Seděla jsem tady a když jsem se koukla na hodiny, které byly vedle kamery, rozhodla jsem se vyrazit. Bylo 2:47. Akorát čas.
Zvedla jsem se a prošla pár chodeb. Cestou jsem potkala právě Springtrapa, který šel směrem kancelář. Po průchodu další chodbou jsem byla u ventilace. Skrčila jsem se a vešla do ní. Dělalo to docela randál. Ventilace byla docela dlouhá. Kousek od východu jsem zaznamenala, že běží alarm. Trochu jsem zrychlila, když jsem konečně dorazila. Za sklem jsem si všimla Springtrapa, jak jen zírá na hlídače. Najednou se vydal ke dveřím a on se otočil. No, já využila situace a přišla k němu zezadu. Chytla jsem ho za hlavu a zlomila krk. Bylo to ale automatické. A zvláštní. Takhle někoho jen tak zabít.

Pak jsme zase měli plně volno. Zděšeně jsem se koukla na své ruce od krve. Mám pocit, že moje psychika právě byla někde. Začala jsem couvat, když jsem narazila do zdi. Pomalu jsem se po nic sesunula a ruce položila za krk. Pak jsem sklopila hlavu. Tohle je moc... Netušila jsem, že to bude tak hrozné. Myslela jsem, že ho zabije Springtrap. Začala jsem zrychleně dýchat. Periferním zrakem jsem si všimla, že si vedle mě sedl Spring. Přesunul se ke mně blíž a objal mě rukou kolem ramen. Trochu mě to uklidnilo, ale ne úplně.

Springtrap: ,,Příště se budu více snažit ho zabít sám. Je mi líto, žes to musela udělat ty."
Já: ,,C-co s těl-lem?"
Springtrap: ,,O to se postarám já. Mám tu takovou tajnou místnost, kam všechny ukládám."
Já: ,,Co bude teď?"
Springtrap: ,,Do začátku dalšího týdne to nikdo hlídat nebude, takže volno."
Já: ,,Aha. Super."

Krev mi z rukou nějak zmizela. Já stále byla v šoku. Sedla jsem si na stůl a prostě zírala na svoje nohy. Spring mezitím zanesl tělo. Všimla jsem si tabletu vedle sebe. Z nudy jsem si ho vzala do rukou a prostě projížděla kamery. V dvou chodbách jsem si opět všimla dvou skupinek stejného složení jako minule. Pak jsem narazila na něj, jak tahá mrtvé tělo hlídače někam, kde nebyly kamery. Šel chodbami, kde nikdo nebyl. Jak jinak. Já odložila tablet a sesunula se pod stůl. Rukama jsem si objala kolena a zírala do prázdna.

Za pár minut byl Springtrap zpět. Všiml si mě a sedl si opět vedle mě.

Springtrap: ,,Musíš se z toho vzpamatovat. Takhle to tady chodí."
Já: ,,Já vím, ale je to těžké..."
Springtrap: ,,To je, a vždycky bude. Já se ze své první vraždy vzpamatovával hodně dlouho. Ale já neměl nikoho, kdo by mi pomohl."
Já: ,,Děkuju."
Položila jsem si hlavu na jeho rameno a on tu svou na mou.
Springtrap: ,,Budeš tady?"
Já: ,,Jak to myslíš?"
Springtrap: ,,No, ostatní maj ty divné skupinky. Tak jestli budeš v téhle."
Já: ,,Moc ráda, ale budu chodit za Mangle."
Springtrap: ,,Tak to jsem rád. Jsi jediná, se kterou se tu bavím."
Já: ,,No jo. Já nejsem phantom."
Springtrap: ,,Jsem rád, že tě sem přivezli. Já bych se asi jinak zcvoknul."
Jen jsem se trochu zasmála.
Já: ,,Taky jsem ráda. Tam, kde jsem byla já, jsem byla jediný animatronik. Byla jsem tam sama a furt se na mě koukala nějaká děcka. Bylo to tak hrozné. Tady se cítím mnohem líp."
Springtrap: ,,Tak to ti věřím."

Pak jsme tam jen seděli. Dneska zůstanu tady, ale zítra půjdu za Mangle. Dlouho jsme spolu nemluvily. Docela mi chybí. Docela mi přirostla k srdci. Přecejen byla první, koho jsem tady potkala. A je to ona, kdo mi představil všechny ostatní.

Ale jsem ráda i za Springtrapa. Nevím, co bych bez něj dělala. Je to jediný animatronik, stejný jako já. Navíc si dost rozumíme, protože máme podobné chování. A stejný pohled na tohle místo. Všude dobře, tady nejlíp...