nová atrakce [FNaF]

Druhá

Všechno v ten moment utichlo. Springtrap i já jsme se automaticky narovnali a odešli na jiná místa. Já šla k nějakému rozbitému automatu. Nevím kam šel on, ale já si dřeva do rohu té místnosti. Phantomové zmizeli, až na Foxyho, ten se tam "přišpendlil" ke stěně. Já jen dřepěla a koukala do kamery. Čas od času na ni zablikalo světýlko, asi když se zrovna hlídač podíval. Čas od času jsem slyšela dětský smích, ale to jsem ignorovala.

Za hodinu jsem se najednou začala hýbat. Konečně jsem se mohla ovládat, ale měla jsem určený směr, kterým jsem taky šla. Po chvíli jsem se zase zastavila v určité poloze. Bylo to kousek od takového velkého skleněného okna, kterým jde vidět do kanceláře.
Chvilku jsem stála, ale pak se tam objevil Freddy. Kulhavým krokem tam kousek šel, postupně se začal zmenšovat. Pak jsem jen slyšela výkřik hlídače. Všechno začalo červeně blikat, v tu chvíli jsem se zase začala pohybovat. Ale tentokrát jsem běžela. Zastavila jsem se před sklem a koukala na něj. Koutkem oka jsem si všimla Springtrapa, který v dřepu vykukoval na hlídače vedlejším vchodem. Hlídač se otočil na něj. Využila jsem situace a vydala se k tomu vchodu taky. Vykoukla jsem, ale on byl zrovna otočený ke kamerám. Bohůžel, začaly zvonit hodiny. My se zase vrátili na svá místa. Byli jsme tak asi hodinu, pak jsme zase byli volní.

Zvedla jsem se a vydala se chodbami. Nevím kam, někam. Prostě rovně. Absolutně jsem nevěděla, kde by kdo mohl být. Foxy byl taky pryč. Ale počkat, slyším hlasy. A konečně i vidím, čí jsou. Byla tu Mangle, Foxy a Bonnie. Ostatní jsou nejspíš jinde, ale teď jdu za nima.

Já: ,,Čaute."
Všichni: ,,Ahoj"
Mangle: ,,Jak si šla první noc?"
Já: ,,Nevím. Prostě jsem chodila a viděla hlídače. Nic extra se nedělo."
Foxy: ,,Už aby byla třetí noc, to můžu běhat. A zabíjet taky."
Mangle: ,,Já se taky mužů hýbat až třetí noc. Je jich pět, zbylé dva máme volné."
Já: ,,To je super."
Bonnie: ,,Proč já můžu až čtvrtou?"
Já: ,,To nevím, já alespoň můžu už od první. Co byl vůbec ten dětský smích?"
Bonnie: ,,To je na Springtrapa. Za tím smíchem vždycky automaticky chodí. Samozřejmě tam žádné dítě není, je to hlídačův fígl. Ale jestliže tobě nic nedělá, máš největší výhodu a bude pro tebe nejlehčí zabíjet."
Foxy: ,,Hm, to je pravda."
Já: ,,To je super. Kde jsou vůbec ostatní?"
Mangle: ,,Ty jsou ve svoji chodbě. Všichni spolu vycházíme dobře, jen jsou tu dvě... Tři skupinky, které si rozumí líp. Springtrap je pro jistotu sám, asi je tak rád."
Já: ,,Aha. No, já do žádné skupinky patřit nechci."

Ostatní jen pokrčili rameny. Já se vydala do kanceláře. Potkala jsem i druhou skupinku, ale té jsem jenom zamávala. Pokračovala jsem ve své cestě.

Springtrap tam zase seděl otočený zády. Nechápu ho, ale je to jeho věc. Popošla jsem pár kroků k němu.

Springtrap: ,,Mangle jestli jsi to ty, tak můžeš zase odejít."
Já: ,,Ne, Mangle nejsem. Ono se něco stalo?"
Springtrap: ,,Oh, ahoj. O to se nestarej, není to tvoje věc."
Já: ,,No dobře. Proč se nebavíš s ostatníma?"
Springtrap: ,,Nemám chuť se s nima bavit. Navíc jsou úplně jiní než já. Jsou to duchové. Obláčky plynu, který se může rozplynout a zhmotmit kdy chce."
Já: ,,To sice ano, ale chovají se normálně."
Springtrap: ,,Hm. Ale bavit se s nějakým stejně nebudu. Ale když tu jsi ty... Konečně je tu někdo normální."
Postavil se čelem ke mně. Proste na mě koukal. Nevěděla jsem, co mám dělat.
Já: ,,No, tak, ehm..."
Springtrap: ,,Jo, eh, viděl jsem tě tu. Jakože v těch dveřích."
Já: ,,Jo, já tebe taky."
Springtrap: ,,Kdyby se v tu chvíli něco rozbilo, byl by mrtvý. Příště zkusím jít ventilací."
Já: ,,Ty se můžeš hýbat podle sebe?"
Springtrap: ,,Jo, ale musím chodit za tím smíchem. Štve mě to."
Já: ,,Je to škoda, ale to by to bylo moc jednoduché."

Sedla jsem si na stůl. On na židli. Prostě jsme tam seděli, nevěděli co dělat.

Já: ,,Dá se tu dělat něco... Zajímavějšího?"
Springtrap: ,,Dá se tu dělat hodně věcí. Jenže beze mě, a musela bys donutit i ostatní. Což by bylo těžké."
Já: ,,Proč bez tebe? Prej tu vycházíte dobře."
Springtrap: ,,To sice jo, možná by mě to i bavilo, ale ne s ostatníma."
Já: ,,Jsi docela asociál. To já taky. Předtím jsem byla jen sama."
Springtrap: ,,Já taky. Pak tu přivezli je."

Už zase nastalo ticho. Lehla jsem si na celou délku stolu. Fakt tu není co dělat. Bude to tu ještě zajímavé...