nová atrakce [FNaF]

Čtvrtá

Asi to tu nebude tak super, jak jsem si myslela. Nedá se tu dělat nic. Jen utápět se ve vlastních myšlenkách. Asi bych se utápěla, ale po smrti hlídače nemám v hlavě nic jiného.

Ostatní mluví furt o tom samém. Jak se máš, co se asi stane zítra, bude tu někdo novej když tu jsem já... Ach jo. Kdyby tu byla okna, nejspíš bych vyskočila ven. Ale jediné okno je to, vedle kterého jsem si opět lehla. Z toho bych skočit mohla, ale nic by to neudělalo. Nebo alespoň mně ne. Okno by to nerozchodilo.

Kolik hvězd je ve vesmíru? Dala by se spočítat všechna tráva na planetě? Dají se phantomové zmlátit? Počkat...

Já: ,,Freddy, pojď sem!"

~o pět minut později~

Fajn, phantomové se zmlátit nedají... Ale zeď je nějaká pohmožděná. A moje hlava taky. Předpokládám, že se v té nudě budu muset naučit žít. Ale jaaak? Jsem robot... Byla jsem robot určeny na aktivity s dětmi. Na to se bavit, hýbat se, ne tady ležet na stole.

Já: ,,Springtrape?"
Springtrap: ,,Ano?"
Já: ,,Co tu celé dny děláš?"
Springtrap: ,,Nic. Prostě sedím."
Já: ,,Aha. To zní... Zábavně. Velmi."

AlE uŽ jE tO fAkT mOc. Já To NeDáVáM. nEvÍm Co Tu DěLaT, pOmOc!!!!

Fajn. Lehla jsem si na zem a teď se na ní točím dokola. Je to tu strašně tmavé, nudné, a čas tu plyne hodně pomalu.

Springtrap: ,,Ehm, Greenwy?"
Já: ,,No?"
Springtrap: ,,Co a proč to děláš?"
Já: ,,Co dělám to vidíš. A nudím se."
Springtrap: ,,Wow, ty to nějak prožíváš."
Já: ,,Byla jsem robot určený pro děti. Co se ode mě dá čekat?"
Springtrap: ,,Hele, přesně tohle chování."

Najednou jsme se všichni zastavili. Phantomové zmizeli a já a Springtrap jsme šli na svá místa. Něco bylo špatně. Hlídač tu nemá být, a ani na hlídání není čas. Narychlo jsem se podívala na Springa a on na mě. Oba dva jsme nechápali.

Stali jsme asi hodinu, pak nás to pustilo. Ale ne jako při hlídání, tentokrát úplně normálně. Rozeběhla jsem se za Springtrapem. Jenže... Srazila jsem někoho. Byl to člověk. Jak se sem sakra dostal člověk? On spadl. Já stála a zírala na něj. Díval se na mě jako na ducha. Já na něj v podstatě taky.
Jenže pak přišel Springtrap. Měl stejnou reakci jako já.

Springtrap: ,,Odejdi."
Já: ,,Ale-"
Springtrap: ,,Řekl jsem odejdi."

Zčervenaly mu oči. A jelikož jsem mu nechtěla stát v cestě, odešla jsem do kanceláře.

~o hodinu později~

Seděla jsem pod stolem. Pak přišel.

Já: ,,Co to mělo znamenat? Jak se sem dostal?"
Springtrap: ,,Taky by mě to zajímalo."
Já: ,,Co... Jsi s ním vůbec udělal?"
Springtrap: ,,Nic co bys potřebovala vědět."
Já: ,,Proč mi to nechceš říct?"
Springtrap: ,,Nevím, jestli by jsi dopadla dobře. Po smrti hlídače si nejsem jistý ničím."

Rozhodla jsem se prostě projít. Chodit temnými chodbami jste vždycky chtěli, ne? Je tu hrozné ticho. Phantomové se asi vypařili (doslova) nebo já fakt nevím. Ani Mangle jsem tady nepotkala. Co se tu sakra děje? Mám pocit, že jediní živí jsme jen já a Springtrap. Ale pak se to stalo... Mýlila jsem se... Je tu někdo další...