"Ne, na tobě i zlost vylít nemohu ale Ben si to odskáče" řekl hodně naštvaně a vstal ze mě, chytla jsem ho za ruku a smutně zároveň naštvaně jsem mu pohlédla do očí a řekla "ne, prosím, udělám všechno co chceš jen mu neubližuj, není to protože ho miluji ale proto že ho mám ráda jako kamaráda a to je co říci když mě unes, prosím moc".......... "no tak dobře, dobrovolně se se mnou vyspíš, víš jak to myslím a budeš něco jako moje holka, rozhodni se rychle jinak umře".
Rozbrečela jsem se a běžela pryč. Místo toho abych šla do pokoje jsem se zastavila u jednich dveří. Táhla z nich zima. Rozhodla jsem se jít dovnitř. Vedli tam schody dolů do sklepa. Vrátila jsem se do kuchyně vzala jídlo, teplí čaj a šla do toho sklepa. Holky se rozbrečeli radostí že mě vidí a že po tak dlouhé době vidí jídlo. Objala jsem je a chtěla je odvázat ale v tu chvíli mě někdo chytil za rameno. Byl to Ben. Dal mi ruku před pusu abych nekřičela, pak pošeptal "Ticho pojď nahoru máš štěstí že jsem dnes měl jít já, rozluč se a pojď". Poděkovala, rozloučila jsem se a šla.
To co mě velice trápilo bylo to že se s Adrianem musím vyspat a chodit s ním, takže musím počkat až se půjde zeptat ale stále nevím jak vypadá. Takže mu řeknu že jenompod podmínko že mi ukáže jak vypadá.
YOU ARE READING
Unesená
De TodoJsem ta typická holka co nejčastěji je venku a učí se v parku. Doma to mám kruté. Strejda je ožrala a tak jsem často zmlácená. Počkat asi předbíhám. Tak jdeme na začátek.
