Unesená

Dárek

Přišel do "mého" pokoje a ptal se jestli jsem se rozhodla.

"Ano, ale Ben i nadále bude můj kamarád a ty mi ukážeš jak vypadáš"

"Dobře ale rovnou ti řeknu že mě znáš už dlouho, ještě jedna rada, znáš mě ze školy"

"Ze školy znám tolik lidí že to ani nespočítám"

"Tak ti to řeknu takhle všichni kromě tebe se mě báli a jsem tmavší pleti"

"Počkej ne, ne to ne"

"Jo"

"A proč jsi měl tedy zakrytý obličej, víš že jsem tě vždycky měla ráda"

"Nechtěl jsem aby jsi mě nesnášela. Jak jako měla."

"No... učitelé no říkali že jsi no jak bych to řekla."

"Povídej, prosím, aspon zjistím co jim o mě táta před smrtí řek."

" Že tě všichni máme nechat na pokoji že se učit nemusíš, prý že tě už nikdy neuvidíme že jsi někoho zabil a jestli nechceme skončit stejně tak tě máme nechat být. Učitel si všiml že se mi valí slzy do očí a tak šel se mnou na chodbu a řek že je to pro všechny tak lepší  atd...... Sakra víš jak mi bylo že jsem se nikomu nemohla vybrečet na rameno když mi bylo nejhůř!! Hledala jsem tě! Chtěla jsem to slyšet od tebe! Pak jsem tě přestala řešit věděla jsem že tě už nikdy nenajdu!"  začala jsem brečet. Dokonce i on měl slzy na krajíčku a objal mě.

Konečně si sundal tu masku. Je nádherný. Krásné černé vlasy do patky, krásně tmavě hnědé oči, plná ústa prostě dokonalost sama. Vždycky se mi líbil ale teď. 

"Já se ti za všechno omlouvám moc,vím jak se trápila každý den jsem tě pozoroval, mám tě opravdu moc rád a tvůj strejda nám tě prodal a budeš se tu mít lépe jak u něj"

"Ale co ty holky ve sklepě co jsou zač?"

"To jsou holky které si ode mne kupují jiní lidé, a občas si s nimi mí lidé užijí"

"Aha, jinak mám tě taky ráda a když víš o mém životě všech nevíš ke je můj nevlastní táta?"

"Ne to nevím......miluješ mě?"

"Noo......asi a_no"

Objal mě a dal mi pusu. stiskl tak moc že jsem pomalu nedýchala. Pak mi dal menší dárek byli tam fotky ze školy ze základky když jsme se spolu smáli.