Dorian: the Salvation of humankind

Probuzení 2. část

"Doriane pospěš si!" Volal na mladého hocha jeho kamarád, "Nemáme moc času, než otec zjistí, že jsme se vypařili ze slavností." Naléhá na Doriana. "Dobře, dobře už běžím" Dorian se rozběhl za bělovlasým kamarádem. Jakmile ho doběhl vydali se směrem k ruinám, které propojují vesnici s lesem. "Třeba dnes konečně něco nalezneme, co myslíš Ericku?" bělovlasý chlapec nadšeně přikývl a nedočkavě tlačil Doriana do jeskyní, "Ale musíme si pospíšit, radši bych se vrátil brzo... Však víš, otec." Dorian se začal smát, ale Ericka poslechl a vydali se na průzkum ruin.
"Vypadá to, že tu zase nic zajímavého... není." Zasmutněl Erick, Dorian ho poplácal po rameni a postrčil ho do další místnosti. Když vešel za ním, zatajil se mu dech. Na zemi něco leželo. "Konečně jsme něco našli!" Jásal Eric. Počkat to není něco, ale někdo! Dokonce je to dívka. Rozběhli se k ní a sundali z ní kameny, které ji zavalily tělo. Dorian ji odepnul a sundal brnění na hrudi a přiložil hlavu aby zjistil jestli dívka dýchá. Ulevilo se mu jakmile zaznamenal tlukot jejího srdce. Věděl, že pokud ji tu nechají mohla by zemřít a to mu jeho žíla ctnosti nedovolila. Podíval se na Ericka "Bože Doriane, to nemyslíš vážně! Nemůžeme ji vzít sebou! To je zakázané!", který byl očividně silně proti její záchraně "Ale Ericku, když ji tu necháme zemře!". Po chvíli přemýšlení bělovlásek zdělil své rozhodnutí "Áhh.. No co mám dělat, dobře dobře. Ale veškerou zodpovědnost teď přebíráš ty! Vezmeme ji sebou." Souhlasil nakonec, i když mu to bylo silně proti srsti. Dorian vzal dívku na záda a společně se vydali zpět do vesnice.
Ve vesnici právě probíhali slavnosti, takže si Dorian s Erickem mysleli, že neznámého člověka si nikdo ani nevšimne. Bohužel se, ale mýlili. Před chalupou už na ně čekal Otec "Kde jste byli?!" Zvýšil hlas, ale když si všiml neznámé dívky na Dorianových zádech rozzlobil se mnohem více. "Vy rohani! Co jste si mysleli, přivést do vesnice člověka?!" Huboval Otec "Ale otče...", snažil se mu to vysvětlit Erick "Ticho ať mluví Dorian! Nevěřím, že tohle by napadlo tebe." Erick sklopil pohled a tiše se omluvil Dorianovi, že s tím nic nedokáže udělat. Dorian hlasitě polkl "Otče, máte pravdu. Byl to můj nápad, ale kdybychom ji tam zanechali jistě by zemřela. Prosím přijměte moji omluvu za toto nezodpovědné chování." Otec se zamyslel a poté pouze kývl. Přikázal aby ji vzali do chalupy.
"Postarám se o ni, ale jakmile se probudí a zlepší se její stav opustí vesnici. Rozuměli jste mi?!" Dorian s Erickem se poklonili "Ano otče rozumíme. Nyní nás omluv.". S těmito slovy opustili místnost a přemístili se do svého pokoje. "Promiň Ericu, zase jsem ti to u Otce zavařil." Smutně pronesl Dorian směrem k bělovlasému hochu "Ale prosím tě, už 17 let jsi jako můj bratr. Jsme v tom spolu." Erick ho poplácal po rameni a poté se odebral do postele "Dnes už slavit asi nepůjdeme, tak ať jsme vzhůru dřív než ta dívka." Zasmál se a přikryl se peřinou. "Dobrou Ericku a díky." Pronesl Dorian těsně před tím než oba dva usnuli.