Be my fool

1.

Nicolas zrovna nastupoval do letadla, když mu v kapse začal zvonit telefon. Ignoroval to a vydal se najít své místo. Moc dobře věděl, kdo volá, a proto radši předstíral že neexistuje.

Usadil se a v hnědém batohu začal hledat sluchátka. Jakmile je našel, hned je zapojil do telefonu. Společně s ostatními pasažéry si vyslechl od letušky poučení a pak už si sluchátka zastrčil do uší.

Najel na playlist, který si vytvořil přesně do letadla a zapl první písničku. Zavrtěl hlavou nad tím, že většina písniček byla od jednoho a toho samého zpěváka a opřel se tváří o okénko.

Netrvalo dlouho a letadlo se ocitlo ve vzduchu. Nicolas cítil nepříjemné brnění v podbřišku, když přišli turbulence a proto radši zavřel oči. Ani nevěděl jak, ale za malou chvíli spal.

××××××

Přistání bylo snad ještě horší, než vzlet. Byl oficiálně zpátky ve Státech, v místě, ze kterého před rokem zbaběle utekl. Jakmile stál nohama pevně na zemi a čekal na svoje zavazadlo, dostavila se nervozita. Kousal si spodní ret a špičkou klepal do země.

Lehce vydechl, když zahlédl svůj kufr a sebral ho z pásu. Pořád s jedním sluchátkem v uchu se vydal ven před letiště, aby zkusil chytit taxíka. Snad měl štěstí, ale myslel si že to byla jen náhoda, když se mu povedlo zastavit jednoho taxikáře do tří minut.

Nadiktoval mu adresu, na kterou se měl dostavit a zapl telefon. Měl jednu nepřečtenou zprávu a jedenáct zmeškaných hovorů z doby, kdy seděl v letadle a spal. Zprávu ihned vymazal a hovory jen letmo přeletěl očima.

Vypnul písničky a sluchátka uklidil zpět do batohu. Vypnutý telefon uklidil do kapsy a zadíval se ven z okýnka taxíku. Noc byla nádherná, opravdu ano, avšak Nicolas viděl jen vzpomínky.

Bolestně sevřel víčka k sobě a zhluboka se nadechl. Poté všechen vzduch vypustil a pevně se zadíval na ulici, do které zrovna taxík vjel. Taxikář zastavil před tmavě natřeným domem a Nicolas si povzdechl.

Podal taxikáři peníze a vylezl. Z kufru vytáhl svůj kufr a ustoupil od silnice, aby taxík mohl odjet. Otočil se čelem k domu a pomalu se rozešel ke vchodovým dveřím. Zdálo se mu, že kolečka kufru dělají příliš velký hluk a proto se kousl do rtu.

Zastavil se krok od dveří a kufr položil vedle sebe. Natáhl ruku ke zvonku a s výdechem zazvonil. Jen doufal, že jeho otec ještě nespí. Po chvilce zaslechl chrastění klíčů v zámku a vzápětí se tmavé dveře otevřely.

,,Ahoj tati."nervózně se pousmál a mírně zamával. ,,Nicolasi! Konečně jsi zpátky! Už jsem si myslel, že se něco stalo."jeho otec se zářivě usmál a přitáhl si bruneta s brýlemi do náruče. Nicolas mu se zasmátím objetí opětoval a lehce ho poplácal po zádech.

Periferně si všiml, jak se po vykřiknutí jeho jména v hořejším pokoji vedlejšího domu rozsvítilo. Hrdlo se mu stáhlo, když se okno otevřelo a ven vykoukla postava.

,,Pojď dovnitř, synu. Je pozdě, a navíc musíš být unavený z letu."uhl mu otec ze dveří, Nicolas se vděčně usmál a i s kufrem vklouzl dovnitř.

Jeho otec dveře zavřel a znovu zamkl, pak se na něj znovu usmál. ,,Všechno mi povíš zítra. Teď si jdi odpočinout. Tvůj pokoj zůstal stejný, na nic jsem nesahal ani jsem tam nic nedal. Zůstal tvým královstvím."

Nicolas se nad tím uchechtl. ,,Díky, tati. Půjdu si odnést kufr a skočím si do sprchy, pak půjdu spát. Sice jsem spal v letadle, ale jsem pořád unavený."usmál se a chytil madlo kufru.

,,Jen běž. Já budu v kuchyni."jeho otec se ušklíbl a odešel do kuchyně. Nicolas se zhluboka nadechl a začal stoupat schody. Snažil se nemyslet na osobu, jež měla pokoj v druhém domě hned naproti tomu jeho.

Otevřel černé dveře svého pokoje a vešel dovnitř. Zašmátral po vypínači a rozsvítil světlo, které zahalilo celý pokoj. Uculil se a kufr postavil kousek od dveří. Přešel po pokoji k oknu, které otevřel aby vyvětral a všiml si červeného světýlka zapálené cigarety v protějším okně.

Z kapsy vytáhl telefon a zapl ho. Hned mu vyskočil zmeškaný hovor a vzápětí jeden přicházející. Položil telefon na parapet okna a mlčky přešel ke skříni. Vytáhl z ní čisté prádlo a odešel do koupelny dát si teplou sprchu, která by mu dokonale uvolnila jeho ztuhlé svaly.