Be my fool

5.

Z postele do rána nevylezl. A vlastně nevylezl ani ráno. Když ho přišel zkontrolovat otec, vymluvil se na nevolnost a poprosil ho, aby mu otevřel okno. Až když byl znovu sám v pokoji, uvědomil si svoji chybu. Černovlasý kudrnáč z domu vedle už byl totiž vzhůru a zřejmě se rozhodl Nicolase psychicky zdeptat. Do Nicolasova pokoje tak pronikaly tóny klavíru, na nějž černovlásek uměl a velmi rád se tím předváděl.

,,Bože, prosím, ne. Klavír ne."zakňučel a strčil hlavu pod polštář. Skoro ani nepostřehl klepání. ,,Nicolasi, pojď se nasnídat. Musíš jíst."ozval se jeho otec. ,,Nemám hlad, tati!"křikl Nicolas a přitáhl si kolena blíže k hrudi. ,,Nicolasi..pojď, něco do sebe dostat musíš. Nebudu se ptát. Viděl jsem Ryana."

Nicolas při zmínce kudrnáčova jména zakňučel a zatl pěsti. Pomalu vytáhl hlavu zpod polštáře a posadil se. ,,Dobře. Dojdu si do sprchy."ozval se odevzdaně a spustil nohy na podlahu. Zvedl se, ve skříni si vzal nové oblečení a vyšel na chodbu. Jeho otec už tam nestál, a tak se vydal do koupelny.

Už od rána bylo strašné teplo, na obloze nebyl ani mráček a sluníčko jen pařilo do oken. A to byl teprve začátek července. Nicolasovi se v tomto počasí nikam nechtělo, přesto ho napadlo jedno místo, kde by se mohl schovat před světem a zároveň by byl v něčí společnosti.

Společnou snídani přežil, což byl ostatně sám o sobě úspěch. Zvedl se, sebral ze země svůj batoh a došel ke dveřím. ,,Měj se tati! Nemám tušení, kdy přijdu!"a s tím zmizel ze dveří. Mířil po chodníku k hlavní třídě, se sluchátky v uších pomalu nic nevnímal. Ani nejmenší náhodou si nevšiml pohledu, který do něj zavrtával černovlasý kudrnáč.

Na tvář se mu doloval úsměv, když se konečně ocitl před budovou, kam mířil. Jako nakažen nějakým virem radostně vtrhl dovnitř a zamířil chodbou ke dveřím úplně na konci. Ze všech dveří se ozýval dětský smích a i on se musel zasmát. Natáhl ruku před sebe, zaklepal a vešel dovnitř.

,,Zdravím, paní  Summersová."ozval se, jakmile uviděl brunetu po čtyřicítce seděl na zemi uprostřed kroužku dětí. Pohledy všech dětí se obrátily na něj a on se nervózně usmál. ,,Nicolasi! To je mi ale překvapení!"vyjekla paní Summersová a na její věk se docela rychle zvedla. Mezerou mezi dětmi došla k Nicolasovi a objala ho. ,,Páni. Za ten rok jsi vyrostl. A co tě přivádí zpátky? Moment, vydrž. Děti, běžte si hrát."vyhrkla energicky a mávla rukou.

Děti se okamžitě s křikem rozběhly všemi směry. Nicolas se zasmál a prohlédl si třídu. ,,Vůbec se to tu nezměnilo." Vydechl a blaženě se usmál.
,,Pojď se posadit, všechno mi povíš. Chceš čaj? Nebo už piješ kávu?"rozmluvila se paní Summersová a s Nicolasem v patách se vydala k jejímu stolu. ,,Děkuji, ale nedám si nic."odmítl slušně a přitáhl si ke stolu židli. Paní Summersová pokývla hlavou a sama se usadila do jejího křesla.

,,Tak povídej. Co tě přivedlo zpátky sem? A jak jsi se měl v Evropě? Má se maminka dobře?"vychrlila na něj hned několik otázek a usrkla jejího čaje. ,,Maminka se má dobře, paní Summersová. Za tři měsíce se bude znovu vdávat. Moc jsem si nesedl s jejím novým přítelem, proto jsem se vrátil sem za otcem."ušklíbl se Nic a pootočil hlavu, aby se porozhlédl po dětech. ,,To je dobře, že se netrápí. A jinak? Měl jsi se tam dobře?"položila si paní Summersová nohu před nohu a zvědavě povytáhla obočí.

,,Ale ano, bylo to fajn. V polovině května jsme byli v Itálii, bylo tam krásně. Přišlo mi, že jsme tam s mamčiným přítelem vycházeli lépe než v Anglii."zasmál se. Byl rád, že se rozhodl sem jít, věděl, že mu to zvedne náladu.

,,Za ten rok, co jsi byl v Evropě, se tu několikrát stavil i Ryan. Vypadal zničeně, a, buďme upřímní, ani ty nevypadáš moc šťastně. Stalo se mezi vámi něco?"ozvala se paní Summersová po chvíli ticha, kdy oba sledovali hrající si děti.
Nicolas rychle zamrkal, aby zahnal slzy, které se mu začaly hromadit v očích.

Paní Summersová byla jedna z mála, která o jeho orientaci věděla a neodsuzovala ho. Dokonce jeho vztah s Ryanem podporovala. ,,Mhm. Ano, stalo se něco. Vlastně to byl důvod, proč jsem tak nečekaně odletěl."vydechl tiše.

,,Ach, dítě. Asi mi dochází, co se stalo. Promiň, neměla jsem se ptát."pousmála se paní Summersová a odložila hrnek čaje, aby mohla bruneta pohladit po ruce. Nicolas smutně pokrčil rameny a protřel si oči. ,,To je dobrý, normálně to se mnou už nic nedělá. To jenom,.. Ryan mi pořád volal, včera byl dokonce u nás doma, mluvili jsme spolu, ale nakonec jsem ho poslal pryč aby neviděl, jak moc mě jeho chování ranilo. Navíc, teď ráno hrál na klavír, což asi taky může za to, že se cítím jako odpad."zasmál se a prohrábl si vlasy.

,,Bude to lepší, dítě. Věř mi."