Be my fool

3.

Nicolas doma prohodil krátký rozhovor s otcem, který už byl vzhůru, pak se vydal do patra aby si vybalil. Kufr položil na postel, otevřel ho a vykulil oči. ,,Sakra, nevěděl jsem, že jsem si toho oblečení vzal tolik."

Přešel ke skříni, otevřel ji a povzdechl si. Vybalování je nudná, ale nutná věc, pomyslel si a začal přerovnávat staré věci. Ve výsledku měl staré věci poskládané ve dvou poličkách a tři mu zůstaly volné. Lehce pokývl hlavou a vrátil se ke kufru. Začal z něj vyndavat oblečení a skládat ho do skříně.

Jeho telefon už zase zvonil, ale rozhodl se ho ignorovat a dál skládal oblečení. Po nějakém čase ho však zvonění začalo iritovat, tak se sebral a hovor zvedl. ,,Poslyš Ryane, nevím, jestli ti to nedošlo nebo ti za ten rok zcela odumřel mozek, ale já s tebou už nic mít nechci. Přestal jsi mě zajímat poté, co jsi se vyspal s Ashtonem. Nemám tě rád, měj se."

S úsměvem hovor típl a telefon hodil na postel. Znovu se dal do vybalování věcí a jeho myslí běhalo velké množství myšlenek. Vlastně už ani nevěděl, proč před rokem Ryanovi propadl. Hlupáku. Víš to moc dobře, pomyslel si a čelem se opřel o dřevěnou poličku. Ano, věděl to. Věděl to až moc dobře.

Stačilo, aby si vybavil Ryana z doby, kdy se potkali a porovnal ho s tím, jak vypadal teď. Vůbec se nezměnil. Ve světle hnědých očích pořád byly ty jiskřičky, které si pamatoval. Dokonalý obličej doplňovaly plné rty, které sváděli k hříchu. ,,Přestaň na něj myslet, Nicolasi."zamručel sám k sobě a prsty zabubnoval do skříně.

Nejhezčí byly však černovláskovi vlasy. Černé kudrdliny s lehkým odleskem modré se nikdy nedaly zkrotit, a to to oba několikrát zkoušeli. Nicolasovi přišlo na mysl pár obrázků, kdy měl v černých kudrdlinách láskyplně zamotané prsty a Ryan spokojeně mručel. Zakňoural a zhluboka se nadechl, snažíc se vyhnat obrázky z hlavy. Smeták. Moc pěknej smeták.

,,Nicolasi! Pojď dolů, máš tady návštěvu!"ozval se z chodby hlas Nicova otce. ,,Hned tam budu!"ozval se a odlepil se od skříně. Rychle si převlékl tričko a vylezl z pokoje, který zavřel. Pomalu sešel schody a první, čeho si všiml, byla Anastasie, která si povídala s jeho otcem. Až pak si všiml postavy, která stála za nimi a usmívala se. ,,Masone!"vyjekl a seběhl pár posledních schodů, vrhaje se modroočkovi do náruče.

,,Ahoj, Nicky."zasmál se Mason a objal ho nazpátek. ,,Nečekal jsem tě tady, bratránku."usmál se Nicolas, když modrookého blonďáka pustil. ,,Jo, já taky nečekal, že se sem opravdu vrátíš, Nicky."pokrčil Mason rameny. ,,To já taky ne, Masi. To já taky ne."zasmál se Nic a rychle objal Anastasii, která se dožadovala jeho pozornosti ustavičným žďucháním do jeho boku.

,,Stas říkala, že chcete jít ven. Co kdybych šel s vámi? Vadilo by to?"vytáhl Mason jedno obočí vzhůru. ,,Nevadilo, kdybych dostal kýbl čokoládové zmrzliny. Ne, čokoládové ne. Jahodová. Ta bude ta pravá."poklepal si Nicolas na bradu a nevinně se uculil. ,,A nechceš toho nějak hodně?"uchechtla se Stas, která se přitulila k Masonovu boku. Nicolas vykulil oči a chvíli na scénu před ním zíral.

,,A tohle se stalo kdy?! Jak to, že o tom nevím?!"vyjekl a vjel si jednou rukou do vlasů. ,,Kdyby jsi zvedal telefon, tak to víš."ušklíbl se Mason a Nicolas zčervenal.