Be my fool

2.

Když se vrátil z koupelny do pokoje, přešel k pořád otevřenému oknu a k telefonu, který hlásil již šest zmeškaných hovorů. Protočil očima a zavřel okno a zároveň zatáhl závěsy, aby se nemusel dívat do protějšího pokoje, kde stále svítilo světlo.

Uvolněně sebou plácl do postele, ve které se ještě před rokem válel. Zprudka vyskočil na nohy, když mu došlo, s kým na té posteli naposled ležel. Na sucho polkl a rychle převlékl celou postel, až poté si lehl zpátky.

Položil telefon na tmavý noční stolek vedle postele a hodil izolepu po vypínači, aby zhasl světlo. Tohle dělal vždy, když už ležel v posteli a nechal rozsvíceno. Zakňučel, když se jeho telefon znovu rozezvonil. Zvedl se na lokty a podíval se na jméno volajícího.

Unaveně vydechl a spadl zpět na záda. Natáhnutou rukou akorát ztlumil zvuk a pak se zachumlal pod peřinu. Zavřel oči s tím, že se pokusí usnout, jenže telefon zvonil dál. Zavrčel, znovu se zvedl na lokty a natáhl se pro telefon. Vytípl hovor a už vypnutý telefon znovu odložil.

Ulehl zpět do peřin a strčil hlavu pod polštář. Netrvalo mu to dlouho a spal.

××××××

Druhý den ráno se Nicolas vzbudil brzo. Nejspíš to bylo tím, že mu někdo něco hodil po okně. Rozespale se vyhrabal z postele a předupal k oknu, které prudce otevřel. Okno protějšího pokoje bylo otevřené a jeho majitel se zrovna natahoval pro něco kus od okna.

S polknutím rychle odešel od okna a zamířil ke skříni. Chvíli se rozmýšlel, co si oblékne, než nakonec vyndal obyčejné černé tepláky, volné tričko a slabou mikinu. Zmizel do koupelny dát si sprchu a převléct se, zatímco telefon, který už zase zvonil, nechal v pokoji.

Do pokoje už se po sprše ani nevracel, rovnou sešel schody do přízemí a rozešel se do chodby. Obul se a vyšel z domu. Jeho otec naštěstí ještě spal, a proto se pomalu rozběhl po chodníku. Běh po ránu byl jeho tradicí již pět let.

Běžel mlčky, jeho dech byl klidný. Cestou se rozhlížel kolem, aby si vše připomněl. Zamyšlený skoro přeslechl dívku křičící jeho jméno. ,,Nicu! Nicu! Nicolasi!"

Zprudka zabrzdil a otočil se přesně včas, aby chytil blondýnku skákající mu kolem krku. ,,Chyběl jsi mi, Nicu."zamumlala mu do ramene a odtáhla se. ,,Ty mně taky, Stas."usmál se na ni Nicolas a rozcuchal jí vlasy.

,,Nemůžu uvěřit, že je můj nejlepší kamarád zpátky a ani mi nezavolal."zavrtěla blondýnka hlavou a založila si ruce na bocích. ,,Jo, promiň. Zavolal bych ti, jenže to by mi furt nesměla volat jedna určitá-"zasekl se, když ho někdo chytil za loket a otočil pryč.

Pocítil příjemné teplo na rtech a došlo mu, čí rty to jsou. Že to jsou rty, kterým ještě před rokem bezmezně propadal. Prudce se odtrhl a udělal od jejich vlastníka krok zpět. Vyděšeně zvedl hlavu a zadíval se do dokonalého obličeje. Díval se na Ryana Coxe, kluka, kterému před rokem propadal.

,,Proč jsi mi celý rok nezvedal mobil, Nicu? Proč jsi mi nedal vědět, že jsi zpátky? Sakra, mám tolik otázek!"vyhrkl Ryan a vjel si rukama do vlasů. Nic na sucho polk a pak se zhluboka nadechl. Strčil si ruce do kapes mikiny a kousl se do tváře, dával si na čas s jakoukoliv odpovědí.

,,Zaprvé, Ryane, nezvedal jsem ho z důvodu, který znáš. Zadruhé, nedal jsem ti vědět taky z toho důvodu. Zatřetí, je mi jedno, kolik máš otázek. A za čtvrté, neříkej mi Nicu." Zvedl Nicolas hrdě bradu a neutrálně se na černovlasého chlapce před ním zadíval.

Černovlásek na něj udiveně pohlédl a sjel ho odshora dolů a zpět. ,,Páni. Kam se poděl ten vystrašený Nicolas?"vyhrkl, nebrajíc na vědomí blondýnku, která se postavila mezi ně. ,,Nevím, asi má dovolenou někde na druhém konci světa."pokrčil Nicolas rameny. ,,Jo, tak mu vyřiď, ať se vrátí, měl jsem ho radši."strčil si Ryan ruce do kapes a přešlápl z jedné nohy na druhou.

Nicolas se nadechl, že mu něco pěkně peprného řekne, ale zarazila ho Anastasie, která ho plácla do prsou. ,,Vy blbečci, můžete být zticha?! Sakra, Ryane, jak si můžeš dovolit k němu jen tak přijít a začít ho líbat po tom, co jsi se vyspal s Ashtonem?! A kurňa, Nicu, ty zklidni svoji impulzivní povahu!"vyjekla blondýnka a nasupeně je oba přejela pohledem.

Nicolas se zasmál a rozcuchal jí vlasy. ,,Neřeš to, škvrně. Nechceš odpoledne někam zajít? Přijdu pro tebe...ve dvě? Rád jsem tě viděl, Stas, ale musím se vrátit domů. Ještě jsem si nevybalil. Zatím se měj."usmál se na blondýnku, černovláskovi nevěnoval pozornost a spěšně odešel.