Be my fool

4.

Nicolas neměl rád déšť. Většinou, když prostě pršelo nebo byla bouřka, zůstal doma v posteli, zachumlaný do deky s hrnkem kakaa a dobrou knihou. Dnes tomu tak mělo být taky. Poté, co se vrátil zvenku, začalo pršet. A pršelo doteď.

Jeho telefon nezvonil. A to bylo divné. Zvonil i v dobu, kdy byl s Anastasií a Masonem venku. Ale teď ne. Nicolas si užíval chvíli klidu, avšak hned na to se domem rozlehl zvonek. Pomalu vyšel z pokoje a něco mu napovědělo, že by se měl vrátit. Neudělal to. ,,Nicolasi! Máš tu návštěvu! Musím do práce, pojď si to vyřídit!"ozval se jeho otec.

Nic sešel schody a na pár vteřin se zastavil. Ve dveřích stál na kost promočený černovlásek. Ruce měl strčené v kapsách a na hlavě kapuci, ani ta však nezabránila dešti smáčet černé kudrdliny. Černovlásek nejspíše čekal na pozvání od pána domu, kterým se teď stal Nicolas, když jeho otec prošel dveřmi pryč.

,,Nicu, prosím. Chci si s tebou jen promluvit."ozval se Ryan po chvíli, kdy na sebe s Nicem jen zírali. Měl v sobě zmatek. Velký zmatek. A mohl za něj tenhle brunet. Nicolas si povzdechl a přešel ke dveřím. ,,Pojď dovnitř. Na dešti tě stát nenechám." Pokynul mu dovnitř. Ryan si oddechl, byl rád že ho Nic nevyhnal s křikem. Pomalu překročil práh dveří, kdyby si to Nicolas přece jen rozmyslel a zavřel za sebou dveře. Brunet mezitím odešel do kuchyně.

Ryan ze sebe sundal koženou bundu a pověsil ji na stojan u dveří. Poté se vydal za Nicolasem. Ten už si v kuchyni chystal kakao. To černovlásek poznal z vůně, která se kuchyní linula. ,,Ty jsi chtěl mluvit, tak mluv."ozval se brunet a přes rameno hodil na Ryana postranní pohled.

Kudrnáč se zhluboka nadechl a pomalu se posadil na odsunutou židli u stolu. ,,Nicu, je mi to líto. Já... nechtěl-" ,,Neříkej mi, že jsi nechtěl, Ryane. Oba moc dobře víme, že chtěl."zamručel Nicolas a s hrnkem kakaa se otočil čelem ke kudrnáčovi. Jeho vlasy byly pořád mokré, dodávalo mu to vzhled spráskaného psa.

,,Nicu...prosím, poslouchej. Neudělal jsem to naschvál. Byl jsem totálně na šrot a nedošlo mi, co dělám." Vydechl černovlásek a rukou si prohrábl vlasy. ,,Já věděl, že jsi opilý, Ryane. Volala mi to Stas. " zabubnoval Nicolas prsty do hrníčku. ,,Už víš, proč jsem ti to nezvedal? Protože jsem nechtěl vést tenhle rozhovor."

Ryan na sucho polkl a sklonil pohled k podlaze. ,,Nicu, já..je mi to líto. Nechtěl jsem tě ranit ani nic takového. A už vůbec jsem nechtěl, aby jsi odletěl. Prosím, zkus to se mnou znovu."zaskuhral a zvedl k Nicolasovi uslzený pohled. Nicolas si povzdechl a podíval se jinam. ,,To nejde, Ryane. Nezvládl bych to."

,,Nicu..."začal Ryan, avšak Nicolas zavrtěl hlavou. ,,Ne. A myslím, že by bylo lepší, kdyby jsi radši šel."zamumlal a letmo se na něj podíval, než pohled zabodl do hrnku s kakaem. ,,Nicu.."zkusil to Ryan znovu. Brunet zavrtěl hlavou. ,,Ne. Jdi, Ryane. Nechci se hádat."

A černovlásek skutečně poslechl.

Sklonil hlavu, vstal, jemně brunetovi pokývl na pozdrav a zmizel jako pára nad hrncem.

Nicolas netušil, proč mu najednou začali slzet oči. Rychle zamrkal, aby slzy zahnal, ale ani to mu nepomohlo. Slzy mu začaly stékat po tvářích a on už se ani nesnažil je utírat. Nechal je téct, v ruce držel hrneček kakaa a jeho tělem otřásal pláč. Hrnek kakaa odložil na linku a rozešel se do patra. Rukama se objal kolem pasu a vešel do svého pokoje.

Z okna viděl, že ve vedlejším pokoji se svítilo a před oknem proletěla kudrnáčova kniha. Nicolas se rychle odvrátil a přešel ke skříni. Popotáhl, vytáhl si nějaké pyžamo a odešel do koupelny.