Queen of Vampires

Domov

Prošli jsme celý dům. Vypadalo to tu jako v jeskyni. Všude se váleli jen staré krámy. Nebylo tu nic co by se dalo nějak využít.

,, Takže babčo, doufám, že máš alespoň nějaké peníze. " prosebně jsem se na ni podívala.
,, Mám schované peníze na horší časy."
,, Skvěle.. " podívala jsem se babče do očí ,, takže zrovna nastaly ty horší časy není tady nic použitelného, vypadá to tady hůř než v jeskyni."

Babča byla tak moc hodná a dala mi všechny peníze. S menší ovlivňovací pomocí samozřejmě. Nakoupila jsem nábytek a doplňky do nejdůležitějších místností v domě. Také jsem nezapomněla na nějaké oblečení pro mě.

Ovlivnila jsme lidi v obchodě, aby mi věci nastěhovali do domu. Trvalo jim asi půl století to sem dostat a postavit to na správné místo, aby to taky trochu vypadalo. Tak jsem si dva z nich nechala. Ostatní jsem ovlivnila aby na ně zapomněli.

Naštěstí měl můj dům i sklep. Nakázala jsme babče, aby sem nechodila a neviděla tady mé kamarády ještě by z toho měla infarkt.
Lidé jsou tak křehcí a lehce se dají rozbít.

Dveře do sklepa byli udělané z železa nebo tak něčeho. Moji kamarádi šli poslušně dovnitř a usadili se na zemi. Mněla jsme hlad a tak jsem se zakousla do zápěstí jednoho z těch budižkničemů. Napila jsem se jenom trochu, abych mohla zítra, nebo za chvilku zase pokračovat.

Můj nový domov se mi začínal líbit víc a víc. Nechybělo mi cestování přes celý svět a hledat stopy po mé pravé rodině a to tísíc let! Bylo to vlastně na nic. Nepřišla jsem na nic. Nikdo o nich neslyšel ani slovo. Taky by bylo o trochu jednodušší, kdybych alespoň znala vlastní příjmení, nebo měla fotku. To mě moje rodina ani trochu nemilovala a nechtěla. Ani mě neznali. Možná to bylo pro ně moc nebezpečné a proto mě museli opustit.

Proto jsme byla patnáct let u adoptivní rodiny a myslela jsem si, že jsou mí praví rodiče. Dokonce jsem byla v tu dobu ještě člověk a mohla jsem si užívat života. Nic mě nedrželo zpět od nudného lidského života dlouhého pouhích 80 let...

Vstala jsem a rozhodla jsem se jít poškádlit pár upířích zombie. Vzala jsem si černé džíny, černý crop top, boty na vysokém podpatku a bundu. Nalíčila jsem se. Ještě jsem cestou popadla černé sluneční brýle.

,, Babčo!" zakřičela jsme po celém domě.
,, Ano, slečno Katherine? Přejete si něco?" tohle ovliňování se mi fakt líbí. Je to díky tomu tak jednoduché.
,, Jdu ven takže jestli někdo bude otravovat tak dělej, že tady nejsi chápeš? "
,, Ano, slečno Katherine." pousmála jsem se a rychle jsem odešla z domu.

Chtěla jsem se jít podívat jak se daří mému příteli Petrovi. Snad se mi podaří toto město změnit. Bude to těžké, ale taky zábavné.

Po chvilce jsem došla na místo. Bar byl plný upírů. Nebylo tu ani živáčka. Sedla jsem si na moje místo. A čekala až mi barmanka přinese drink.

Najednou si ke mně přišel jeden upír. Usmála jsem se na něj a všimla jsme si jak mě začali obestupovat davy upírů.
,, Ahh, je tohle vážně nutné. " rozhodila jsem rukama a rozhlédla jsem se okolo sebe ,, alespoň bude zábava." Zvedla jsem se a připravovala jsme se na útok.
,, Ne promiňte, to jsme neměli v úmyslu, chceme si jenom promluvit. "
,, Škoda noo tak mluvte. Co ode mě chcete? "podívala jsem se na kluka přede mnou. Vlastně vypadal tak na 18 let. Ale byl to samozřejmě upír tadže mohl být starý i 5000 let.
,, Můj kamarád Peter, ten jak jste ho včera přiměla vysát tu nevinnou dívku..." přerušila jsem ho.
,, Asi se mu to líbilo a vy chcete taky co? Tak si vyber..."
,, Ne, on je mrtví. Zabili ho kvůli tobě. Byl nevinný a nikomu by neublížil. "
,, Chudáček přinesu mu kytičku na pohřeb." usmála jsem se na něj.
,, Tohle není vtipné, kdyby jsi ho nepřinutila tak by tady byl pořád s námi a jeho mrtvola by nemusela hnít v kobce místo té tvé. Nechápu proč tě kryl. "
,, Takže za prvé nepřinutila jsem ho on sám ji zabil a bylo na něm vydět jak si to užívá jako byste měli i vy. Za druhé mně by tak jednoduše nezabil nejsem tak slabá a milá jak vypadám. A za třetí to jsme prostě mi zabíjíme a pijeme krev a jedno zatracené pravidlo to nezmění. Jsme stvoření na zabíjení lidí. " dívala jsme se na všechny ty lidi okolo mě. Nikdo nebyl schopný vydat ani hlásku.