Queen of Vampires

Škola

Pomalu jsem otevřela oči. Do pokoje svítilo tolik paprsků světla, že mě to oslepovalo. Chvíli jsem se jen tak povalovala v posteli a přemýšlela jsem nad tím jak získat informace o tom, kdo vymyslel tak skvělá pravidla a velí celému městu.

Zvedla jsem se z postele a šla jsem se převléknout. Vzala jsem si rudý crop top, černé džíny, černé boty na podpatku, černou kabelku, nalíčila jsem se jako obvykle a k tomu jsem si vzala zlatý náhrdelník od jednoho starého přítele a náramek z 14. století, který jsem dostala od jednoho prince.

Šla jsem do kuchyně. Babča už tu byla a připravovala snídani.
,, Dobré ráno, slečno Katherine. "
,, Čus, babčo, hele" podívala jsem se jí do očí a ovlivnila ji. ,, mám hlad takže dojdeš do sklepa a přineseš mi plný hrnek krve jednoho z těch neschopených idiotů a nebudeš se na nic ptát a neboj se. Chápeš? " zeptala jsem se a usadila jsem se na židli.
,, Ano, slečno." odpověděla.

Přemýšlela jsem jak bych mohla získat nějaké informace a nespůsobyla bych moc velký rozruch. Mněla bych si najít nějaké kamarády a nebo bych taky mohla ovlivnit polovinu města, ale to by nebyla taková sranda, jako kdybych podváděla lidi, kteří by si mysleli, že jsem jejich kámoška. A nebo bych si mohla konečně najít pravé přátele.

Z přemýšlení mě vytrhla vůně krve. Babča už přišla a postavila hrnek plný krve přede mně. 
,, Dík, a babčo nevíš kde je tady nelbližší škola?"  zeptala jsem se. Jako ne že bych školu potřebovala, ale bylo to kvůli informacím.
,, Ano, slečno jedna je hned za rohem. Napíši vám adresu."
,, Super, a je to škola pro lidi, že jo? "
Babča se otočila a Překvapeně se na mně podívala.
,, A pro koho jiného by to mělo být? "
,, Aha ty o tom nevíš..." podívala jsem se jí do očí. ,, Zapoměň, že jsem se na to ptala. " usmála se na mě a otočila se. Vzala tužku napsala adresu té školy.
,, Myslím, že začínají za hodinu."
,, Dobře. " usmála jsem se a posadila se znovu na židli.

Napila jsem se trochu krve. Pokud jsou v té škole upíři, nebo vlkodlaci a čarodějky tak to bude menší problém. Ale mohla bych se spřátelit i s nimi. Možná by to bylo pro ně lepší.

Pomalu jsem upíjela krev a uvědomila jsme si, že už bych měla vyrazit. Zvedla jsem se a odešla jsem z domu. Šla jsem tudy kudy mi to popsala babča snažila jsem se najít budovu alespoň trochu podobnou škole. Našla jsem budovu školy jen díky lidem, kteří stály na pozemku okolo ní.

Vešla jsem na školní pozemek a procházela jsem okolo všech těch lidí. Všichni se na mě divně dívali i díky mému upířímu sluchu jsem dokonce slyšela jak se líbím některým z kluků a holky se žárlivě vyptávali, kdo jsem. Šla jsem rovnou do budovy školy, abych zapsala.

Vešla jsem do budovy a ani mě nikdo nemusel pouštět do vnitř. To se mi zdálo trochu divné. Ale přehlédla jsem to a šla jsem rovnou do ředitelny. Po chvilce bloudění jsem se konečně dostala do ředitelny.

Zaklepala jsem na dveře a vešla jsem do místnosti. Vypadalo to tu snad hůř než v mém domě před rekonstrukcí. Byl tu dřevěný stůl snad starší než já. Na zdích vysely obrazy krajiny a pod nimi byli skříně plné nějakých dokumentů. Na zdi naproti dveřím bylo velké okno, kterým pronikali sluneční paprsky do místnosti a krásně ji celou osvětlovali. Všechen nábytek byl hodně starý a i trochu poničený.

,, Dobrý den, co by jste potřebovala slečno...? " zeptal se ředitel.
,, Dobrý den, chtěla bych se zapsat do vaší školy a jsem Katherine.. hmm Deleonová . Jmenuji se Katherine Deleonová ." své skutečné příjmení jsem nikdy nezjistila a proto jsem si jedno musela vymyslet. Vlastně celých tisíc let co žiji tak si vymýšlím nejen o svém jménu, ale i o mé minulosti. Ráda bych našla někoho komu bych se mohla svěřit a on by mně měl rád i přes to jaké monstrum se ze mě stalo.