Queen of Vampires

Nový Začátek

,, Jak dlouho ještě Johne?" zeptala jsem se svého nového přítele, kterého jsem našla v baru v New Yorku.
,, Ještě půl hodiny slečno Katherine."
,, Skvěle, " řekla jsem mu. ,, Půl hodiny nudy a hladu." zašeptala jsem tak potichu, že by to nemohl slyšet ani deset tisíc let starý upír.

Už před rokem jsem si uvědomila, že tohle nemá úplně cenu. Snažila jsem se začít znovu. Začít nový život. Ale to nemohu bez změny prostředí a také lidí. Vraždy v New Yorku si nikdo nevšimne. Chybí mi pozornost a taky trocha dobrodružství v mém předem promarněném životě. V menším městě bude zábava sledovat lidi, jak se bojí o svoje životy.

Zapnula jsem rádio a poslouchala jsem písně a dívala se na ubíhající stromy. Od té doby co jsem se narodila se lidstvo tolik změnilo. Najednou jsou tak zbabělý, ale kdysy bojovali i když byla jejich válka předem prohraná i tak se nevzdávali a měli naději. O kterou většinou přicházeli když umírali.

Vlastně to není tak špatné... Být upírem. Jen trocha vraždění, ale s tím se každý nakonec vypořádá po svém. A ta nesmrtelnost někdy se to opravdu hodí. Nebo rychlost a ovlivňování těch nevinných lidí. Vlastně na tom ani není nic zlého. Ahh, vlastně ano, tedy pokud nemáte kámošku čarodějnici. A nebo ji prostě neovlivníte. Proto aby jste měl svůj denní prsten a díky němu mohl chodit na slunce.

Cesta ubíhala rychle. Za chvilku jsme už byli na místě. Ve městě New Orleans. Mohla jsem tady začít znovu a nezabívat se konečně mojí minulostí a mojí rodinou.

Zastavili jsme u opuštěného
panelového domu. John zastavil auto a vystoupil a šel mi otevřít. Než se ke mně doplazil řekla jsem. ,, Tak jo, jsme tady lidi vylezte z auta a nikam neutíkejte nebo to pro vás moc dobře nedopadne. " usmála jsem se a vystoupila jsem z auta.

Všech pět lidí, které jsem ovlivnila, aby jeli se mnou do New Orleans vystoupilo z auta. Vzala jsem je s sebou vlastně jen pro zábavu a taky jsou jenom jídlo. Byli tam dvě dívky a tři chlapci. Přistoupila jsem k nim a jednoho po druhém jsem začala ovlivňovat. ,, Ani se nehni a nekřič. " řekla jsem jim.

,, Takže kdo se chce stát mojí svačinou jako první? A nehlaste se všichni." podívala jsem se na všechny ovlivněné. Nikdo z nich se ani nepohnul a nevidal ani hlásku.
,, Dobře, vyberu si sama. " otočila jsem se k nim zády. Pod očima mi začaly vybíhat žilky a v puse jsem cítila jak se mi začínají tvořit špičáky. Upíří rychlostí jsem se dostala k jednomu z ovlivněných a zakousla se mu do krku. Jeho krev byla výborná, celou cestu sem jsem neměla nic k jídlu a proto jsem byla tak vyhladovělá.

Chlapec pomalu začal omdlívat, ale já jsem pokračovala v krmení se. Dokud  nezbyla ani jediná kapička krve v jeho těle. ,, Dobře. " řekla jsem a strčila jsem do bezvládného těla.
,, Kdo je na řadě." usmála jsem se a pomalu jsem chodila okolo lidí a dívala se jak se bojí, ale nemohou nic udělat.

Nakonec nade mnou zvítězil hlad a zabila jsem je všechny i když jsem měla v plánu si nějaké ty hračky nechat. Vešla jsem do obydlené části města.

New Orleans se mi zdálo jiné jako většina měst, ve kterých jsem byla. Asi protože tady se upíři neschovávají. Prý tady mají dokonce nějakou dohodu s lidmi a nějaká pravidla, kterými se musí řídit.

Věšla jsem do jednoho baru a sedla jsem si k nejodlehlejšímu stolu. Objednala jsem si a dívala se jak to tady vlastně funguje. Většinou tu byli upíři, ale i pár lidí se zde našlo. Upíři se na ty lidi ani nepodívali. Vypadalo to tak, že jedním z těch pravidel je žádné zabíjení lidí opilých na mol.

Škoda, že mě žádná pravidla nezajímají. Zvedla jsem se a chtěla jsem jít k jednomu z lidí a připomenout upírům, kdo doopravdy jsme. Zastavil mě jeden muž, který mě dotáhl zpět ke stolu. Ani jsem se nebránila, byla jsem zvědavá co mi řekne a kdybych chtěla tak ho zabiju hned, protože jsem starší a silější než on.