Nadlický úkol

💜 1. Kapitola 💙

Po smrti mé matky se můj otec uzavřel. Snaží se nás co nejvíc chránit ale teď jsem mu zbila jen já. Moje starší sestra je už vycvičená a proto byla poslána do rodiny Sakamaki aby zabila nejstaršího z jejich bratrů, Shua Sakamaki. Myslím že jich je šest, jejich otec je král upíru a mi tedy musíme zabít náskupce trůnu což je Shu Sakamaki. Už k nim posílaj třetí lovkini aby ho zabila protože ty dvě oni prokoukli a do teď nevíme co se s nimi satalo. Mně budou vicvičovat dnes poprvé a vše mně naučej. Pokud i moje sestra selže tak tam budu poslána já. Ale já věřím že to zvládne a taky doufám že jí nic neudělaj. Zrovna teď sedím v autě se svím kufrem, a otec mně veze k tetě u které budu bydlet a ona mně bude cvičit. A po těch dlouhých dnech cvičení mně jen otestujou a pudu do akce. Nejsem z toho dvakrát nadšená že pudu do extrému a budu zabíjet upíri ale nemám navíběr. Ještě 5 min a budem tam, jsem hrozně nervozní. Moje sestra he společenská a má ráda když je středem pozornosti. Zato já, já jsem samotářská a naopak nesnáším bejt středem pozornost. Moc toho nenamluvím a jsem taková nespolečenská. Moje sestra se jmenuje Alari, je jí 18 let a umí hrát na Harfu.
Mezi její koníčki patří : baskedbal, box, hip hop. Nesnáší školu a čtení knih. Je trochu i rebelská. Je celá po otci. A já po matce. Vždy mně bráni a zastává se mně, ale někdy mně i provokuje nebo si ze mně dělá srandu.

( Alari )

Mně je 16 let ale v srpnu mi bude 17 let. Hraju na housle. Jsem nespolečenská a samostatná. Jmenuju se Tesa ale kamarádi mi říkají Tes. Nesnáším bejt středem porornosti a jsem i trochu drzá. Mám ráda knížky a nesnášim sporty kromně Aikida. Aikido dělám už druhým rokem a mám zelenej pásek. ( jo vím není to sisce nic moc ale mně to stačí ).

( Teesa )

Ještě 5 min a budem u tety. Netěším se tam ani tam nechci, ale jelikož jsem se narodila jako lovec a nemněla jsem navibranou tak tam jet musím. Na světě je tolik lovců ale jim to prostě nestačí. Už ani nevím kdo je horší, upíři nebo lovci. Všichni jsou stejní, já v tom žádný rozdíl nevydím. Jeli jsme tmavím lesem po kamenité cestě. A já ze svého okýnka začínala vydět velké tmavé sídlo naší tety. Otec zastavil před velkou bránou u které jsem nevyděla konec. Oba jsme vystoupili z auta, táta mi šel pro kufr a já zatím stála před velkou bránou. Byla šedivá a posázená modrými drahokami. Začínalo se pomalu stmívat takže se mi ta atmosféra moc nelíbyla. A už vůbec ne uprostřed lesa. Otec mi dal můj kufr a zazvoli. Po chvíli vyzvánění se ozval hlas.

Dobrý den přejete si ?
Řekl mužský hlas z mikrofonu.

Dobrý den, paní Ana nás očekává
Řekl otec nejvážněji

Ovšem pojďte dál
Řekl mužský hlas z mikrofonu

Pojď Tes
Řekl otec hned jak se brána otevřela.

Šla jsem poslušně za otcem. Nechtěla jsem dělat nějaké scény jen kvůli tomu že mi tak smí říkat jen lřátelé a ne rodina. Šla jsem za otcem a kochala se krásou zahrady plné růží různých barev. Pak jsem ale pdvrátila pohled od té krásy a podívala se na velké sídlo do kterého jsme právě vstoupili. Před námi bylo velké schdiště a nahoře stála dáma a vedle ní dívka s fialovími šaty a dlouhými hnědými vlasi.

Vítej Teeso, já jsem Ana a tohle je moje dcera Skaira.
Předctavila se mi dáma a představila i dívku vedle ní.

Opatruj se holčičko, brzo napiš
Řekl sklesle táte a odešel

Zbohem
Špitla jsem potuchu

Koukám že jsi docela unavená, Skaira ti ukáže pokoj a vše vysvětlí. Uvydíme se na večeři.
Řekla odcházející dáma

Pojď tvůj pokoj bude ve druhém patře.
Řekla mile Skaira a usmála se na mně.

Já přikívla a úsmněv jsem jí oplatila. Vzala jsem si svůj kufr s baťohem a následovala jí. Cestou do mého pokoje jsme neprohodili ani jedno slovo. Vypadala přátelski a myle. Ale docela by mně zajímalo proč nosí tak dlouhé šaty. Po chvilce jsme dorazili ke zlatým dveřím s mou jmenovku. Skaira mi otevřela dveře a já vešla do pokoje

Skaira 💜