vždycky stejnou cestou! 💖 [BakuDeku cz]

Kapitola 2 [Kacchan!]

(song pro lepší atmošku 😊💓)

Izuku pr:

Vzbudil jsem se a šel rovnou do třídy, byl jsem moc hluboce zamýšleny že jsem si neuvědomil jak rychlé jsem došel do třídy. všichni jsme se pozdravíli a já pořád přemýšlel. Najednou ke mě přišel Kirishima a zamával mi "Tak co, Midoriyo?" zeptal se mě. "budu čekat na vhodný moment.." "věřím ti! To dáš! Zkus to po škole! Bude to fajn!" "... No já nevím..." "to zvládneš! Aspoň bude Bakugou vědět" výdechl jsem si.. "mentálně se připravuju" "dobře! Potom mi řekni!" usmál se a po té přišel Kacchan do třídy, moje srdce začalo bit jako o život a cítil jsem moje lička hořet. Kirishima se zasmál a šel za ním, nenápadně mi dál palec náhoru... On se vyzná... Budu mu věřit..

Výdechl jsem si a položil hlavu na stůl a přemýšlel dál.

Hodina uběhla tak moc rychlé že jsem byl už na obědě s Todorokim a Iidou.
"Midoriyo?" zeptal se Todoroki.
"Hm? Copak je Todoroki?" zeptal jsem se jak už jsem dával pozor.
"je vše v pořádku?"
"samozřejmě..."
"můžu potom s tebou mluvit až dojime?"
"jasně"
Tak jsme dojedli a šli ke mě do pokoje.
"tak, o čem jsi chtěl mluvit?" zeptal jsem se nejístě.
"Midoriyo, jde vidět že máš hodně rád Bakugou"
Ztuhl jsem.. Jak to mohl vědět?!... Nemohl jsem se vůbec pohnout a byl jsem v šoku.
"podlé toho že Kirishima je k Bakugou blízký si logický šel k němu a řekl mu to, že? Kvůli tomu jste se dneska bavili." řekl v klidu a pomálu.
Konečně jsem se mohl aspoň trochu pohnout a tak jsem se na něho koukl a trochu se třepal.
"Řekl jsem ti moje tajemství, takže to tvoje udržím, neboj se. Upřímně šlo to poznat podlé toho jak se vždycky koukneš když ho uvidíš ve třídě či už někde jinde ale chci ti říct, že i kdyby Bakugou ti něco udělal fyzicky či psychicky, tak jsem tady a že se na mě můžeš spolehnout. Nemusí to být zrovna Bakugou, I kdyby ti ublížil někdo jiný tak prostě mi to řekni, ano Midoriyo? " řekl zase úplně v klidu, Todoroki fakt má svojí verzí ve slovech, huh..
Výdechl jsem si a usmál se" Děkuji moc za všechno, Todoroki!"

" Spíš já bych měl děkovat tobě s tím festivalem, sice to bylo už hodně dávno ale pořád to moc pro mě znamená " trochu se taký pousmál.
" to nic nebylo! Za málo! " usmál jsem se víc.

Po nějaké době, co Todoroki odešel.. Jsem byl sám v pokoji a přemýšlel.
„... Kacchan ví o mém quirku, ví o one for all.. To nás trochu usmiřilo což jsem rád.. Aji spolu trénujeme někdy ještě s All mightem... Doufám že to nebude tak zlé..." výdechl jsem si a vstal, zaklepal jsem na Kacchanovy dveře, on samozřejmě až po několika zaklepani až otevřel "HEJ?! KDO SI MYSLÍŠ ŽE JSI ŽE-!" pozastavil se když mě uviděl. "... Co chceš, blbé?" řekl zamračeně. "Ahoj Kacchan! Um... Mohli bychom jít teď na jedno místo prosím?" zeptal jsem se co nejlépe to šlo.
"Hah?! Co tím myslíš?!" zařval na mě nechápavě.
"prostě, půjdeš teď se mnou prosím ven?" zopakoval jsem lehčeji.
Kacchan nachvíli byl ticho, jakoby váhal, ale po té zase promluvil "tch, fajn"
I hned jsem se usmál že s tím souhlasíl, ale na druhou stránu jsem cítil jak mě potom zabije..
"zůstaň tady, blbé, jinak tě zabiju pokud tahle konverzace byla strata času!!" řekl a zavřel dveře.
Hehehe.... Je mi to jasné až moc Kacchan..

Po té zase přišel a mohli jsme jít, šli jsme na tramvaj a díky ní se dostali do našeho velmi známého místa... Ten most kde jsem mu tehdy pomohl.. Pokud už mě chce zabít, tak ať tady.
" Oi Deku, co to má znamenat?"
Neodpověděl jsem.
"Hej!! Zatáhneš mě někam a potom mě ignoruješ?! Chceš fakt moc umřít huh?!" zařval na mě. Trochu jsem se zachechtal zoufalé.

"Katsuki"
Koukl na mě zmateně, bylo to divný ho tak nazvat... Ale co už..
"Já....."
"Debile! Pokud chceš něco říct, tak to řekni pořádně kurva!!"
Polkl jsem.
"MILUJÍ TĚ, OKAY?! TAK NA MĚ N-NEŘVI!!" omylem jsem na něj zvedl hlas až se mi trochu mutoval... Nechtěl jsem na něj zařvat ale byl jsem v uskozti...

On se na mě dívál zmateně... Určitě si teď říká z jaké strány mě zabije..... Výdechl jsem si a díval smutně do země.

"... Poslouchej... Vím že mě nemáš nejraději ale pokud tě to sere, tak mě zmlať.... Už je mi to jedno" řekl jsem zoufalé. On mě praštil na čele ale nijak moc.. Od něho znám silnější údery... Koukl jsem na něj trochu nechápavě proč tak málo.
"ty idiote!!! Jsi fakt tak stupidní že když k někomu něco cítíš tak že tě má zmlatit?!? Co je kurva s tebou?!" zařval na mě. ".... Tohle je jediná věc která tě na tom naštvala?" zeptal jsem se nejístě. "Deku!!!" "co?" po té mě chytil za tričko a objal. ".... Huh?" nechápal jsem to... Co to Kacchan dělá?

".... Poslouchej..." odmlčel se a potom si výdechl. "omlouvám se... Okay?... Za to peklo co jsem ti způsobil.... A.... Teď vím že mě nenenavidiš..." objal jsem pevně "Samozřejmě že tě nenenávidím! Jsi skvělý, Kacchan! Vždycky jsem tě obdivoval! I když jsi mi ublížil... Milují tě.." po té se na mě koukl a dál mi ručku na ličko, I hned jsem zrudl ale trochu jsem se usmál.
On mě po té políbil a já byl představený... Byl jsem Mega v nebi.. Začali mi téct slzy po tváři a líbal jsem ho zpátky..

Oi! Doufám že se vám kapitola líbila ! 💖Teprve to začíná, takže se máte na co těšit! 😊💖